Kam v Praze za vlasteneckou kulturou? Do Muzea českého granátu Praha!

Bylo nebylo, jednoho krásného dne se do mé e-mailové schránky zatoulala pozvánka do Muzea českého granátu Praha. A i když nejsem zrovna muzejní typ, zato jsem patriot každým coulem a ještě k tomu žena milující šperky, nabídku jsem s radostí přijala. Muzeum se nachází asi jen 50 metrů od Karlova mostu na rušné ulici Karlova a je příjemným úkrytem před davy turistů.

 

 

Nejedná se ale primárně pouze o muzeum. Kromě expozice šperků tady najdeš i prodejnu, ve které můžeš zakoupit jak novodobé šperky, tak i autentické historické šperky (antique) z českých granátů – obojí s certifikátem pravosti. Jak mi totiž bylo sděleno, nejen po Praze se nachází nespočet prodejen, které turisty lákají na falešný český granát. Ten opravdu pravý se totiž prodává v celé České republice pouze v sedmi prodejnách!

 

 

Hned na úvod celé prohlídky mi bylo vysvětleno, jak rozeznat český granát (pyrop) od těch ostatních. Granáty se totiž těží po celém světě, ale pouze ten náš je vyhlášený pro svou krásnou sytě červenou barvu. Na rozsvícenou baterku jsme položily náhrdelník z pyropu a z almadinu. Po prosvícení se kameny náhrdelníku z pyropu zbarvily do červena, zatímco kameny náhrdelníku z almadinu, byť těženého na území ČR, do fialova. Tohle je zaručený způsob jak poznat, o jaký granát se skutečně jedná a nenechat se od žádného prodejce napálit.

 

 

Jediného majitele práv těžby českého granátu a zároveň majitele lomu na tento nerost najdeš v Turnově. Šperky tady ručně vyrábí už od roku 1953. Celý proces výroby takového šperku můžeš shlédnout během desetiminutového videa právě v Muzeu českého granátu Praha. Po videu následuje prohlídka historických i moderních šperků, které tvoří vůbec největší ucelenou kolekci šperků z českého granátu.

 

 

Co se nedozvíš z informačních panelů, na to se můžeš zeptat proškoleného personálu. Tak jsem se třeba dozvěděla, že už za 50 let můžou ložiska pro těžbu granátu zcela vymizet a český granát tak nebude nikde k nalezení!

 

 

Co se týče současných trendů při výrobě šperků s českým granátem, jsou kameny vsazovány výhradně do stříbra, které může být pozlaceno. Je to z toho důvodu, že český granát je tvrdý nerost a už po vytěžení a následném zbroušení je velmi malý. Zlato je oproti tomu příliš měkké a proto se pacičky, které kamínek ve zlatě drží, často odlamují.

 

 

To, jak vzácný český granát je, si uvědomovala už i Marie Terezie, která zakázala jeho vývoz do zahraničí. A že se jedná o skutečný národní klenot dokazuje i fakt, že bývá darován mnoha významným osobnostem. Za poslední dobu to byla třeba britská královna Alžběta II. nebo Michelle Obamová. A objevuje se i na ocenění Český Slavík.

 

 

Pravdou je, že bez této zkušenosti bych si asi jen stěží uvědomila, jak výjimečný produkt tenhle český granát je. A jsem na něj nesmírně pyšná. Dokonce si pohrávám s myšlenkou, že si v budoucnu nějaký ten šperk s krvavě rudým kamenem pořídím. A pokud by tě zajímalo, kolik taková sranda stojí, pak věř, že se nejedná o nic, co by si běžný smrtelník nemohl dovolit. Například přívěšek ve tvaru křížku, do něhož je vsazeno 13 kamínků českého granátu, stojí 950 korun.

 

 

Jaký byl můj cestovatelský rok 2017?

Je skvělé, když se můžete ohlédnout za uplynulým rokem a říct si, že jste ho prožili naplno. Rozhodla jsem se proto shrnout všechny nejdůležitější cesty tohoto roku a ukázat ti, že i s 25 dny dovolené se dá procestovat kus světa.

V roce 2017 jsem navštívila 13 zemí na 3 kontinentech. Podařilo se nám ulovit zpáteční letenky na Zanzibar za pouhých 5 300 Kč nebo jízdenky na autobus z Brna do Českého Krumlova a zpátky za – a teď se podrž – 4 koruny!

Viděla jsem lidi žijící v afrických slumech, opuštěnou oblast po výbuchu jaderné elektrárny v Černobylu nebo kremační pece v Osvětimi. Strávila jsem Velikonoce na Ukrajině, koupala se ve střešním bazénu s výhledem na Petronas Towers, lovila ze dna Indického oceánu mořské hvězdice…

 

LEDEN

Moje první cesta roku 2017 vedla do Asie. Zahrnovala nezapomenutelný noční stopover v úžasném Hong Kongu i thajský ostrov Koh Samui, odkud jsme si v průběhu pobytu „odskočili“ na pár dní do Kuala Lumpur. Konec ledna pak završila pracovní cesta na Slovensko, kde kromě práce zbyl čas i na menší výlet po okolí Manínské úžiny.

 


Přečti si: Hong Kong – Thajsko – Malajsie, aneb moje první velká cesta do Asie


 

 

ÚNOR

Únor byl ve znamení hor. Nejprve jsme s přáteli strávili víkend v Jeseníkách. Hned poté následovala cesta do italských Dolomit, kterou každoročně pořádá naše firma.

 


Přečti si: 3 tipy na výlety v Dolomitech v zimě


 

 

DUBEN

Na Velikonoce jsme se rozhodli odjet na Ukrajinu se stopoverem v Bratislavě při cestě tam a v Budapešti při cestě zpátky. Na Ukrajině jsme se pokochali jarním Kyjevem a podnikli jednodenní výlet do Černobylu.

 


Přečti si: Kolik stojí výlet do Černobylu na vlastní pěst?


 

 

KVĚTEN

Během prodlouženého květnového víkendu jsem s partou přátel vyrazila do Polska, kde byl naším hlavním cílem koncentrační tábor v Osvětimi a v Březince. Cestou jsme k našemu plánu přibalili ještě návštěvu Olomouce, Krakova a solného dolu Wieliczka. Následoval výlet za vínem na mou milovanou Pálavu do vesničky Perná. A mezi tím vším červeným a bílým se našel čas i na lehkou turistiku po okolí Mikulova.

 


Přečti si: Jak si užít Krakov v jednom dni


 

 

ČERVEN

V červnu jsem se podívala ke stále populárnjšímu lomu Velká Amerika u Prahy. Neuplynul ani měsíc a ocitla jsem se opět na Pálavě. Tentokrát jsme vyrazili do autokempu Merkur v Pasohlávkách, odkud následovaly výlety po blízkém i vzdálenějším okolí – na zámek v Lednici, do Svobodné spolkové republiky Kraví hora či k mušovským sklepům.

 

 

ČERVENEC

V červenci proběhlo milé shledání s mými kamarádkami au pairkami z Anglie. Uskutečnilo na se hausbótu na Vltavě.

 

 

SRPEN + ZÁŘÍ

Na přelomu srpna a září jsme vyrazili na Zanzibar. Cestě předcházela dvoudenní zastávka v Lucemburku a musím říct, že tohle místo si mě i za tak krátkou dobu získalo!

 


Přečti si: Jak neplánovaný stopover v Lucemburku předčil všechna moje očekávání


 

 

Oproti tomu na Zanzibaru jsem zažila tak trochu zklamání z očekávání. Přesto nemůžu říct, že bych si tuhle dovolenou neužila – naopak! Cestou ze Zanzibaru jsme to vzali přes Mnichov, kde jsme ještě strávili necelé dva dny.

 


Přečti si: Zanzibar – ostrov, kde nic není tak, jak se na první pohled zdá


 

 

ŘÍJEN

V říjnu jsme podnikli víkendový výlet do makedonského hlavního města Skopje, které jsem poprvé navštívila jako malá holka. Tehdy jsme s taťkou obdivovali ten obrovský kříž na kopci Vodno. Letos jsem se konečně podívala až přímo k němu. Krátce poté následoval další výlet za vínem, tentokrát do Znojma.

 

 

LISTOPAD

Krom toho, že jsem v listopadu oslavila své 28. narozeniny, vyrazila jsem i společně s Pavlíkem na víkend do Českého Krumlova. Koupili jsme sem totiž zpáteční jízdenku autobusem z Brna za pouhé 4 koruny! V Krumlově jsem byla poprvé, ale rozhodně ne naposledy.

 

 

PROSINEC

Poslední cesta tohoto roku vedla do horského městečka Kaprun v rakouských Alpách. Odtud jsme podnikli výlet do Zell am See, do údajně nejkrásnější vesničky v Rakousku Hallstatt a do rodiště Mozarta – Salzburgu.

 

 

A co mě čeká a nemine v roce 2018? Doufám, že tento rok bude minimálně tak vydatný jako ten loňský. Že se podívám do krajů blízkých i dalekých. Že objevím další senzační místo v té naší malé, ale krásné zemi. A že navštívím alespoň jeden stát, ve kterém jsem ještě nebyla.

Plánů je spousta, ale jen málo z nich teď vidím zcela jasně. Všechno se bude tradičně odvíjet od akčních letenek. Jedno ale vím jistě – ráda bych se letos podívala na místa, která nejsou až tak známá.

A kam se v roce 2018 chystáš ty?

 

6 důvodů, proč cestovat v zimě

Zimu zrovna dvakrát nemusím. O to víc jsem překvapená, jak snadné bylo dát do kupy důvody, které zimu rázem korunovaly na nejvhodnější období roku, kdy vyrazit do světa!

 

#1 Nasaj vánoční atmosféru

Hlavní zimní událostí celého západního světa jsou Vánoce a k nim bezpodmínečně patří i vánoční trhy. Pro mě jsou trhy asi jediným způsobem, jak nasát trochu té sváteční atmošky a po roce si dopřát předražený svařák.

 

 

#2 Zažij dobrodružství na sněhu

Co si budeme povídat, zima je hezká jen když sněží a mrzne. Bohužel v našich končinách už to dávno není, co to bývalo. Pokud ale zatoužíš podniknout polární expedici jak se sluší a patří, nemusíš cestovat daleko – Alpy to vždycky jistí! A pokud tě naopak lákají severské země, zapamatuj si, že ty jsou nejkrásnější právě v zimě.

 

 

#3 Bloumej liduprázdnými ulicemi

Málokomu se chce klepat kosu na mrazu. Proto to také v jinak turisty přeplněných destinacích zeje v zimě prázdnotou. Jediná výjimka, kdy tohle pravidlo zaručeně platit nebude, je období adventu.

 

 

#4 Kup levné letenky a ubytování

Turistů v zimě ubývá a příživníci cestovního ruchu se snaží zaplnit kapacity tím, že rapidně snižují své ceny. A milovníci low-cost cestování jásají. Pozor, tohle pravidlo opět nemusí platit o Vánocích.

 

#5 Odcestuj do tepla

Na druhou stranu, proč si nezaletět prohřát kosti do tepla? Léto je dle mého názoru ideální k cestování po naší krásné zemi a Evropě, tudíž odcestovat v zimě do exotiky mi připadá jako rozumný nápad. Sama to tak praktikuju už několik let a nemůžu si to vynachválit.

 

 

#6 Pozoruj polární záři

Pro mě je polární záře jedním z doposud nesplněných cestovatelských zážitků. A věřím, že je snem i spousty z vás. Mimochodem, polární záři lze na patřičných místech spatřit ve všech ročních obdobích. Zima je ale sázkou na jistotu.

 

 

9 tipů na drobné dárky pro cestovatele

Nejlepším dárkem pro cestovatele by bezpochyby byla letenka někam hodně daleko. Nicméně i dárky za pár kaček dokáží obdarovaného zahřát na srdci. A jaké to jsou? Tak především praktické, protože takové ocení každý správný cestovatel úplně nejvíc! Tohle je mých 9 osobních tipů na drobné dárky pro cestovatele, se kterými rozhodně nešlápneš vedle:

 

#1 Bluetooth repráček

 

Aneb instantní dávka hudby sbalená na cesty. Hodí se jak na zahradní párty (čti umí hrát i opravdu hodně nahlas), tak na pláž (to proto, že je voděodolný). Bluetooth repráček Yenkee je skladný, vydrží hrát poměrně dlouho a plusový bod mu dávám i za jeho hravý design. Dokonce jsem mu našla jedno další využití. Protože se dá karabinkou připnout kupříkladu k batohu, poslouží mi za pár měsíců na cestě do Kanady i jako rušička na medvědy. Jestli zafunguje, dám vědět (ha ha).

 

#2 Knížka o cestování

 

Ač dneska všechny informace najdeme na internetu, není občas od věci vypnout počítač, uvařit si voňavou kávu a rozjímat nad nadcházející cestou u papírové knížky. Ať už je to průvodce od Lonely Planet nebo třeba moje oblíbené Bible 36 Hours …

 


Přečti si: Jsou knížky 36 Hours Biblí pro cestovatele?


 

#3 Univerzální cestovní adaptér

 

Kolik zástrček vlastníš, tolikrát jsi člověkem… Pokud chceš darovat něco ryze praktického, pak je cestovní adaptér ideálním řešením! Sama vlastním dva typy adaptérů – jedno zařízení spojující 4 světové zásuvky do jedné krabičky a univerzální cestovní USB nabíječku od Yenkee.

 

#4 Stírací mapa

Stírací mapa = bezvadný dárek! Ačkoliv přiznám se, že já tu svojí ještě ani nevytáhla z tubusu. Na mojí obranu, nemám ji momentálně kam pověsit. Ale líbí se mi, jaké designy stíracích map v současné době existují… Když o tom tak přemýšlím, asi se o víkendu vrhnu na škrabání.

 

#5 Selfie tyčka

 

Někdo by mohl namítnout, že selfíčkám už dávno odzvonilo. Sama jsem nikdy nebyla jejich velkým zastáncem. Na druhou stranu, jakou jinou možnost k pořízení fotky z cest máte, když vás zrovna nemá kdo vyfotit a nedisponujete stativem, ani dronem? Moje selfie tyčka od Yenkee odvádí skvělou práci – dá se vysunout na délku skoro jednoho metru, disponuje dálkovou bluetooth spouští a co na ní oceňuju úplně nejvíc je její lehkost.

 

#6 Batoh do nízkonákladovek

 

Co udělá zarytému lowcosťákovi úplně největší radost? Přece batoh, který se svojí velikostí vejde přesně do rozměrů palubního zavazadla. CabinZero jsem si oblíbila natolik, že už jako příručák nepoužívám nic jiného.

 


Přečti si: CabinZero, parťák každého lowcosťáka


 

#7 Visačka na kufr

Visačka na kufr je drobnost, která rozhodně neurazí. Na trhu dnes najdeš nepřeberné množství designů, díky kterým toho řekneš mnohem víc, než jenom „všechno nejlepší“.  A ruku na srdce, takový dárek zaručeně potěší každého cestovatele.

 

#8 Power banka

 

Můj život se dělí na před power bankou a po ní. Mám jich doma hned několik a žádná nezůstává nevyužitá – od malo kapacitní po ultra kapacitní, od lehké po těžkou… Na chození po památkách ve městě i v přírodě se mi osvědčila power banka od Yenkee, která je lehká a odolná. Svůj účel několikanásobného dobití telefonu splňuje na výbornou.

 

#9 Vlastnoručně vyrobený dárek

Říká se, že vlastnoručně vyrobený dárek potěší ze všech nejvíc. Jako malá jsem pořád něco tvořila, což mi ostatně zůstalo dodnes (na jedno takové veledílo právě teď hledíš). Na internetu se dá najít hromada inspirace na DIY výtvory. Hezkým dárkem pak můžou být třeba i fotky ze společných cest v ručně vyrobené krabičce.

 

Zanzibar – ostrov, kde nic není tak, jak se na první pohled zdá

O Zanzibaru se říká, že je turisticky nepolíbenou perlou Indického oceánu. Prozatím… Jen si vzpomeňte na Island, jak o něj ještě před pár lety nejevil nikdo zájem. A dnes? 2,3 milionu turistů za rok 2017 mluví za vše. V případu Zanzibaru se jen můžeme modlit, aby nedopadnul stejně. Ale stojí jeho návštěva vůbec za to?

 

 

Někde jsem četla, že Zanzibar je jedním z nekrásnějších ostrovů široko daleko a že hravě strčí do kapsy i Maledivy. Ty jsem zatím nenavštívila, ale něco mi říká, že to tak úplná pravda nebude. Samozřejmě záleží, co kdo od daného místa očekává. Já měla od Zanzibaru velká očekávání. Možná proto jsem pak byla zklamaná…

 

 

Než se ale pustím do vyprávění o naší cestě na Zanzibar, pojďme si nejdřív něco ujasnit a povědět si o něm pár zajímavostí. Zanzibar je totiž souhrný název pro dva ostrovy – Unguja a Pemba, které leží u východního pobřeží Afriky jen kousek pod rovníkem. Dnes už je součástí Tanzánie, ale nebývalo tomu tak vždycky. Zanzibaru se přezdívá „ostrov koření“ a v dávných dobách byl centrem obchodu s otroky. Narodil se tady zpěvák Freddie Mercury a 99% obyvatel jsou muslimové.

 

 

Cestu na Zanzibar jsme neplánovali, ale kdo by odolal zpátečním letenkám za 5 300 korun? Odlétali jsme z Lucemburku, kam jsme dorazili o den dříve, abychom si tohle město stihli projít (když už jsme se tam museli trmácet). To se nakonec vyplatilo, protože jsem si Lucemburk bezpodmínečně zamilovala. Mimochodem letenky na Zanzibar pořídíte za zajímavé ceny například na Letušce.

 


Přečti si: Jak neplánovaný stopover v Lucemburku předčil všechna moje očekávání


 

 

Samotná cesta na ostrov Unguja už byla o něco náročnější, a to z hlediska dvou přestupů – v Miláně a Ománu. Naštěstí šlo všechno jako po másle, a tak jsme nakonec po 18ti hodinách cesty dorazili do cíle. Před letištěm už na nás čekal Omar, který nám po celou dobu pobytu dělal osobního řidiče. Dostali jsme na něj doporučení a ještě před cestou se s ním přes WhatsApp domluvili na odvozu (+255 776 513 975). Za cestu z letiště na Nungwi nám naúčtoval 45 USD za 3 osoby. Musím uznat, že po celou dobu na něj bylo spolehnutí. Dokonce byl ochotný nás odvést ve 2 ráno na letiště nebo přerušit výlet a zavést nás zpátky na hotel, když se mi náhle udělalo uprostřed džungle zle – k tomu se ale dostanu později.

 

 

Naším výchozím bodem byla vesnička Nungwi, která je známá tím, že má nejkrásnější pláže na ostrově a zároveň tu není tak dramatický odliv, jako tomu je na východním pobřeží. Bydleli jsme v malém resortu, který jsme si našli přes Airbnb. Nebyl to zrovna Hilton, ale když se nad tím zamyslíte, tak co víc k bydlení potřebujete, než postel, sprchu a záchod?

 

 

DEN 1. – 3.

První tři dny jsme strávili lenošením na pláži. Už před cestou jsme měli s Pavlíkem jasno. Narozdíl od naší předchozí cesty do Thajska pojmeme tuhle dovolenou ryze odpočinkově. Náš běžný den na Zanzibaru vypadal nějak takhle: začínal snídaní v improvizované jídelně uprostřed našeho resortu. Hned poté jsme se odebrali na pláž, kde jsme usmlouvali pronajmutí lehátek na celý den. Objednali jsme si drink, četli knížku, koupali se v oceánu, obědvali rybu v curry omáčce, četli knížku, vypili drink, koupali se v oceánu, večeřeli kuře v curry omáčce, vypili drink, pozorovali západ slunce, vypili drink a šli spát.

 

 

Občas nám ten den zpestřil neodbytný beach boy. Když neuspěl s prodejem zájezdů ani suvenýrů, vytasil se s marihuanou nebo kokainem. Ani tady ale nepochodil. Jindy mě zas zastavil rádoby Masaj a vyzvídal, jak se jmenuju a odkud jsem, přitom za celou dobu nespoutěl oči z mého hrudníku. Nikdy jsem tomu nechtěla moc věřit, ale teprve tady mi došlo, že opravdu existují lidé, kteří míří do ciziny za trochu jiným druhem ehm… zážitků.

 

 

DEN 4.

Ležink je sice fajn, ale nedá se provozovat pořád. A tak čtvrtý den opouštíme Nungwi a vyrážíme na první výlet. Omar nás nabírá před hotelem a následující hodinu a půl trávíme jízdou v autě. Míříme na jih ostrova na tzv. Blue Safari. Tady nasedáme na arabskou bárku a z pevniny plujeme na ostrov Kwale.

 

 

Samotná cesta po moři byla opravdu výživná. S bárkou to dost mávalo a protože loďka očividně nedisponovala žádným záchranným člunem ani vestami, v duchu jsem si začala přemítat krizový scénář, až se na širém oceánu potopíme. Naši průvodci to ale brali s humorem a s každým zhoupnutím, kdy už loďku od překlopení dělily opravdu snad jen milimetry, se jejich radost stupňovala. A aby toho nebylo málo, začali zpívat. Tady si nikdo s ničím hlavu neláme. Na Zanzibaru zkrátka všechno začíná i končí slovy Hakuna Matata (chtěla jsem tenhle systém zavést i v práci, ale neprošlo by to).

 

 

Až na tu cestu, která byla adrenalinovým zážitkem už sama o sobě, se Blue Safari vydařilo. Plavali jsme na širém oceánu, šnorchlovali nad korálovým útesem, pochutnávali si na čerstvém ovoci na opuštěném atolu, obdivovali baobaby a celý výlet završili společným tradičním obědem na ostrově Kwale.

 

 

Cestou zpátky se několik lidí rozhodlo pro kiteboarding. Nám nezbylo nic jiného, než tu adrenalinovou plavbu přetrpět. Když to ale vidím zpětně, byla to celkem švanda. Vždyť za co by ten život stál, kdybychom se občas trochu neodvázali a nezariskovali si? Je větší pravděpodobnost, že mě srazí šalina, než že se s námi potopí loď na Zanzibaru… Na pevnině už čekal Omar, aby nás zavezl zpátky do Nungwi.

 

 

DEN 5. – 6.

Další dny jsme strávili opět lenošením na pláži. Tentokrát se o jeho zpestření postaral státní svátek. Celá pláž díky němu ožila a zaplnila se domorodci. Září je totiž na Zanzibaru považováno za turisticky nejméně vytížený měsíc, přitom se teploty pohybují kolem 30°C, neprší a moře je krásně prohřáté. Evropané holt migrují za exotikou spíše v zimě, ale to se na akční letenky bohužel nevztahuje. Nebo snad bohudík? Takhle jsme totiž mohli mít jinak velmi frekventovanou pláž jen sami pro sebe – obzvláště pak v ranních hodinách. Děti se vesele ráchaly ve vodě, kluci kopali do balónu jako diví a všem bylo hej. Jen já se poslední dobou necítila ve své kůži. Jednu noc jsem tak proseděla na záchodě…

 

 

DEN 7.

A pak se mi konečně udělá trochu lépe.  Využíváme situace a podnikáme s Omarem další výlet. Nejprve je v plánu farma s kořením a pak i Stone Town. Zajíždíme do džungle, kde nás vítá několik černoušků, z nichž jeden se nás ujímá a trochu chaoticky nás provází od jednoho záhonku ke druhému, od jednoho keříku k dalšímu…

 

 

Zjišťujeme, že hřebíček roste v zelených trsech na stromech, pepř je ve skutečnosti popínavá rostlina, která parazituje na jiném stromu a že existuje ovoce s drsnou, zelenožlutou slupkou jménem žakie a roste na chlebovníku. To je mimochododem extrémně lepivé, ale místním chutná.

 

 

Pak přichází na řadu zlatý hřeb dne a my jsme svědky kuriózního hudebního představení, ve kterém statný černoch zpívající slavný zanzibarský song Jambo Bwana šplhá na palmu pro kokosové ořechy. Náhle se mi udělá zle a sesunu se k zemi. A zatímco mě Pavlík křísí, černoch otvírá kokosový ořech a dává mi z něj napít. Za ořech mu poděkuju a v duchu si přemítám, čí vystoupení zaujalo víc. Nakonec odkládáme cestu do Stone Townu a vracíme se zpátky do Nungwi.

 

 

DEN 8. – 9.

Další dny si dávám velký pozor na dodržování pitného režimu i na to, co jím. V zemích jako je Zanzibar se asi střevním potížím nikdy úplně nevyhneš. Je ale potřeba myslet na to, že tak tělo odvádí spoustu tekutin a o to víc je musíš zase doplňovat. Když moje tělo začalo zase normálně fungovat, vyrazili jsme na procházku podél pobřeží. Byl zrovna odliv, tudíž jsme bez problémů došli po svých z Nungwi až na Kendwu, kde místní ženy, stojící po kolena v oceánu, lovily z vody řasy.

 

 

Pak se pro změnu vydáváme na sever ostrova k majáku, kde byla vybudována záchranná stanice pro vodní želvy. Po celém světě jsou malé želvičky velmi ohrožené, a tak je lidé ze stanice odchytávají a vypiplávají, dokud nevyrostou a nezesílí. Hned poté je vypustí zase zpátky do oceánu.

 

 

DEN 10.

Vyrážíme do Stone Townu – staré části hlavního města, které je zapsané na seznamu památek UNESCO. Omar nám kromě odvozu zajistil i místního průvodce, takže to máme bez starostí. Startujeme u Baital Ajaib – první budovy na Zanzibaru, do které byla zavedena elektřina a zároveň i první budovy v celé východní Africe, která měla výtah! Místní ji proto začali přezdívat “Dům zázraků”.

 

 

Pokračujeme ke Staré pevnosti a odtud k rodnému domu Freddieho Mercuryho. Máme štěstí, ze dveří právě někdo vychází a my neváháme téhle chvíle využít k nakouknutí za jinak zavřené dveře. We are the champions!

 

 

Následuje bloudění špinavými uličkami kolem katedrály sv. Josefa a lázní Hamamni až dojdeme ke křesťanskému kostelu. V bezprostřední blízkosti kostela se nachází muzeum zanzibarské historie, která se z velké části zaobírá otrokářstvím. Tuhle pohnutou minulost ostrova připomíná i monument stojící na prostranství před kostelem. Jedná se o sousoší několika lidských postav v jámě, které jsou navzájem spoutané řetězi.

 

 

Odtud nás náš průvodce bere na trh Darajani. Chaos, nepořádek a smrad – tak bych tohle místo popsala. Nakonec se kolem Domu koření vracíme zpátky k Domu zázraků, před kterým to mezitím pěkně ožilo. Jako každý podvečer se park Forodhani promění v trh s jídlem. My měli na večer zarezervovaný stůl v rooftop restauraci Tea House Restaurant, takže jsme všem nabídkám na ochutnávku místních specialit zdárně odolali.

 

 

První hodinu v Tea House Restaurant jsme strávili pozorováním západu slunce. Hned poté následovalo tříchodové menu orientální kuchyně. Zanzibarská kuchyně je velice pestrá díky tomu, že tudy kdysi proudilo mnoho kultur. Najdeš v ní prvky arabské, indické nebo třeba anglické kuchyně. Jak se mi Stone Town jako takový moc nelíbil, z téhle restaurace a především pak z toho výhledu jsem nadšená!

 

 

DEN 11. – 13.

Poslední tři dny na Zanzibaru trávíme opět lenošením na pláži. A protože tu posledních pár dní vládnul nebývale velký odliv, tak i častým šnorchlováním. Za oceánem jsme museli chodit i několik desítek metrů daleko a několik dalších desítek jsme se ve vodě brodili jen po kotíky. Ustupující voda ale odkryla spoustu krás podmořského světa – od nádherných mušlí až po hvězdice všech barev a velikostí. Ano, i na Nungwi má šnorchlování smysl.

 

 

Večer před odjezdem jsme si zašli na poslední drink do rooftop baru a vychutnávali si odtud i náš úplně poslední západ slunce na Nungwi. Ach, jak ten mi bude chybět…

 

 

DEN 14.

Byla ještě noc, když nás Omar – vždy přesný jako hodinky – vyzvedával u hotelu. Na letiště jsme dorazili nad ránem. Tentokrát jsme před sebou měli bojový úkol – přesvědčit slečnu u odbavovacího pultu, aby nám vystavila letenky jen do Mnichova, ačkoliv jsme tam měli původně přestoupit na finální spoj do Lucemburku. Slečna s tím naštěstí neměla žádný problém. V Mnichově jsme už totiž měli rezervovaný jak nocleh, tak i jízdenky na autobus zpátky do Prahy. O Mnichově ale zase někdy příště…

 

 

Ze Zanzibaru mám dodnes rozporuplné pocity. Pláže jsou jedním slovem dechberoucí, ale za tou pomyslnou oponou je úplně jiný svět. Věděla jsem, že se Afrika potýká s chudobou. Co jsem ale netušila, že je to tak zlé i na místě, jako je tohle. Dodnes mě mrzí, že je Zanzibar na internetu interpretován jen jako exotický ráj a místo pro snovou dovolenou, když je tomu ve skutečnosti úplně jinak.

 

 

Jak neplánovaný stopover v Lucemburku předčil všechna moje očekávání

Jak už nadpis napovídá, v tomto článku tě s sebou vezmu do Lucemburku, kam jsme si udělali krátký stopover v rámci naší cesty na Zanzibar. Začalo to opět docela nevině. Jednoho krásného dne se na internetu objevily letenky na ostrov Unguja za neuvěřitelných 5 300 Kč! Mělo to však jeden malý háček. Letenky byly s odletem i návratem do Lucemburku. Nedalo se nic dělat, cena byla až moc lákavá na to, abychom si tuhle akci nechali ujít. Koneckonců, získali jsme tím jedinečnou šanci podívat se na místo, kam bychom se jinak jen tak nepodívali. A nechat si ujít návštěvu Lucemburku, to by byla velká škoda! Lucemburk je kouzelné město, což – troufám si říci – po přečtení tohoto článku zjistíš rázem taky.

 

 

Je tu ale jeden problém, který bys měl/a  o Lucemburku vědět a který tak úplně nezapadá do konceptu mého blogu. Dostat se do Lucemburku za rozumnou cenu není zrovna jednoduchý úkol. Po mnoha úvahách, kdy jsme dokonce zvažovali jet autem, jsme nakonec zvolili cestu autobusem. Jednosměrná jízdenka s RegioJetem nás vyšla na bezmála 2 000 Kč! Vzhledem k tomu, za kolik je dnes možné cestovat letecky po Evropě a především na kolik nás vyšla letenka na Zanzibar, jsem byla z téhle ceny mírně rozladěná. Proto jsme se rozhodli, že tuhle cestu při návratu ze Zanzibaru už znovu neabsolvujeme a vystoupíme v Mnichově, přes který jsme cestou zpátky letěli. Cena za autobus z Mnichova se totiž zdála mnohem, MNOHEM schůdnější – 300 korun a ještě jsem si ze seznamu mohla odškrtnout další místo, kde jsem nikdy předtím nebyla. Otázkou bylo, zda nám v Mnichově dovolí vystoupit, resp. zda naše odbavené kufry nepoputují až do Lucemburku. Ptáš se, jak tohle mohlo dopadnout? Tak to se už brzo dozvíš v dalším článku na blogu.

 

 

Ale zpátky do Lucemburku… Po devítihodinové cestě autobusem jsme konečně dorazili na místo. Autobus nás vysadil na Rue de Bouillon a přestože Lucemburk není nikterak velký, nechtělo se nám v půl čtvrté ráno šlapat na opačný konec města k našemu ubytku. Že žádné MHD v tuhle dobu po Lucemburku nejezdí jsme věděli, ale tak trochu jsme spoléhali na to, že ve městě bude fungovat UBER. Tak trochu jsme se spletli… Nezbylo nám nic jiného, než si vzít taxík za 17 eur. Bydleli jsme přes Airbnb u jedné místní rodinky jen kousek od centra a zároveň i od letiště, což nám skvěle vyhovovalo. V Lucemburku jsme strávili den a půl a bylo to dost na to, abychom si ho stihli zamilovat.

 

 

DEN 1.

Jakmile jsme dospali spánkový deficit, vyrazili jsme do města. Před cestou jsem na internetu narazila na mapu s vyznačenou okružní trasou po všech zajímavostech, které tohle město nabízí. Skvělé na ní je, že je opravdu okružní, tzn. začíná a končí na jednom místě. Můžeš tak začít a skončit úplně kdekoliv a přitom nevynecháš nic z toho, co v Lucemburku stojí za návštěvu. Mapa se nám osvědčila na výbornou a takhle nějak vypadala:

 

 

Startovali jsme v historické čtvrti Grund, která je plná úzkých uliček a malebných domků a je zapsána na seznam památek světového kulturního dědictví UNESCO. Lucemburkem protéká řeka Alzette a právě ve čtvrti Grund ji přemosťuje malý mostek, ze kterého je hezký výhled na Chemin de la Corniche, což je podle všeho nejkrásnější balkon Evropy.

 

 

Přešli jsme po mostu na opačný břeh a vystoupali do opravdu strmého kopce. Ocitli jsme se v samém centru města plného luxusních obchodů a restaurací. Přes nejhlavněší náměstí ve městě Place d‘ Armes s pamětní deskou Jana Palacha jsme se přesunuli na náměstí Place Guillaume II.

 

 

Protože ten den bylo opravdu velké horko, ocenili jsme stojany s pítky, jejichž součástí byly i ověžující sprchy. Později jsem si na ně na Zanzibaru vzpomněla. Proč ve vyspělých zemích tolik plýtváme zdroji a pitnou vodu z kohoutku bereme jako úplnou samozřejmost?

 

 

Přes náměstí Place de Clairefontaine jsme došli ke katedrále Notre-Dame. Jak kostel, tak i podzemní krypta jsou otevřeny návštěvníkům zcela zdarma. V kryptě jsou uloženy ostatky českého krále Jana Lucemburského, který se v Lucemburku narodil. Poté jsme přes silnici zamířili k Památníku vzpomínek přezdívanému „Zlatá lady“, jehož miniaturní verzi jsme měli jako přívěšek na klíčích od ubytování.

 

 

Odtud jsme po schodech sestoupali do parku Vallée de la Petrusse, který v poměrně širokém pásu v podobě hlubokého údolí řeky Pétrusse objímá centrum města. Byl tu příjemný klid, a tak jsme si tu na chvíli zalétali s naším dronem Bobem.

 

 

Potom jsme se z parku vrátili ke „Zlaté lady“ a přešli po krásném obloukovém mostu Pont Adolphe na opačnou stranu města. Z mostu je pěkný výhled na staré město i dolů do parku. Prošli jsme kolem národní banky Spuerkees a nádherné budovy ocelárny ARBED a po viaduktu La Passerelle se vrátili zpátky do centra. Že je v Lucemburku spousta odkazů na Českou republiku, dokazuje i ulice Rue de Prague, nad kterou jsme po viaduktu přecházeli.

 

 

Jen kousek od Vévodského paláce, který je oficiálním sídlem lucemburského vévody, jsme zakotvili na zahrádce před restaurací na rychlou obědo-večeři. A protože slunko se už pomalu chystalo zaklouznout za obzor, zamířili jsme hned po jídle na vyhlášenou vyhlídku Chemin de la Corniche známou jako nejkrásnější evropský balkon. Ten moment bych označila za zlatý hřeb celého dne. A když říkám zlatý, myslím to doslova. Sluníčko už bylo celkem nízko a házelo zlatavé paprsky dolů do údolí na žluté fasády malebných domků ve čtvrti Grund. Nemohla jsem se toho pohledu nabažit. Tehdy jsem si uvědomila, že Lucemburk patří rozhodně k těm krásnějším městům, jaké jsem doposud navštívila.

 

 

Sešli jsme dolů k řece. Chtěli jsme využít ten krásný moment zlaté hodinky a na travnatém plácku u jezu si ještě jednou zalétat s dronem. Cestou jsme se pozastavili u malé vinice, která se rozprostírá na svahu skalnatého kopce Bock. Tady jsme si slíbili, že druhý den vyrazíme okoštovat lucemburská vína do některé z místních vinoték a že také navštívíme kasematy, které v sobě Bock ukrývá.

 

 

Po kamenném mostu Stierchen u opatství Neumünster jsme přešli na druhou stranu řeky a uzavřeli tak naší okružní trasu Lucemburkem. Byli jsme už celkem unavení, a tak jsme zamířili zpátky na ubytko. Není divu, celý den na nohách na přímému slunku a fakt, že jsme předchozí noc strávili v autobuse, nám dali zabrat. Tu noc jsem spala jako nemluvně.

 

DEN 2.

Ráno jsme se probudili do krásného slunného dne. Na Zanzibar jsme měli odlétat až pozdě odpoledne, takže jsme před sebou měli ještě celý půlden (pardon, ale nemohla jsem si tuhle slovní hříčku odpustit). Nejprve jsme se rozhodli vyrazit do kasemat ve skále Bock.

 

 

Kasematy neboli podzemní chodby v dávných dobách sloužily k opevnění města. Dodnes se jich v Lucemburku dochovalo na 23 kilometrů a některé z nich se během druhé světové války zasloužily o záchranu mnoha lidských životů.

 

 

Kasematy na Bocku určitě stojí za návštěvu. Krom neopakovatelného historického zážitku se z jejich četných vyhlídek nabízí i opravdu hezký výhled na čtvrť Grund a na opatství Neumünster.

 

 

Po návštěvě kasemat jsme vyrazili na brunch. Protože na cestách vždy ráda zkouším místní speciality, rozhodla jsem se i tentokrát zvolit něco tradičně lucemburského. Když mi ale na stůl přinesli zeleninový salát zalitý majolkou a dvě klobásy k tomu, zvedl se mi – mírně řečeno – žaludek. Naštěstí to nebylo nic, co by nespravila sklenka červeného.

 

 

Když je v Lucemburku nesnesitelné horko, máte 2 možnosti, kam se před ním schovat. První variantou jsou kasematy, druhou Národní muzeum historie a umění, do kterého je navíc vstup úplně zdarma. Mají tu spoustu vzácných artefaktů z archeologických nálezů z dob pravěku až po středověk včetně mincovny mapující vývoj platidla od starověku po současná eura. Proč ne, Lucemburk je mimo jiné známý tím, že v něm sídlí Evropská investiční banka.

 

 

Na pěti podlažích se tu nachází historické kousky především z území Lucemburska z výkopů prováděných buď samotným muzeem nebo institucí CNRA (Národní centrum archeologického výzkumu). Mě nejvíc zaujala kost z mamuta, kostra člověka z období mezolitu nebo originální římská mozaika z roku 240 př. n. l., která byla objevena ve Vichtenu v roce 1995.

 

 

V nejvrchnějším podlaží se nachází umělecká sbírka evropských malířských obrazů a soch z období od středověku až do 20. století a fotografie od Edwarda Steichena. Mimojiné jsou tu pořádány různé tématické výstavy, na které se platí vstupné.

 

 

Lucemburk je opravdu malé město a na jeho prohlídku stačí i jen jeden den. Po prohlídce muzea jsme uznali, že jsme z města viděli už víceméně všechno, a tak jsme se odebrali do enotéky poblíž Vévodského paláce. Zbytek odpoledne jsme strávili degustací lucemburských vín.

 

 

A pak se čas strávený v Lucemburku pomalu nachýlil ke svému konci. Vyrazili jsme na ubytko pro kufry a odtud zamířili autobusem rovnou na letiště. Od chvíle, kdy se naše letadlo odlepilo od země, jsem zažila hned několik svých poprvý – první cestu vrtulákem, nejkratší let trvající pouhou hodinu (z Lucemburku do Milána) a kelímek se šampaňským kompletně vylitý do klína. Před námi byl ještě kus cesty, na jejímž konci se rýsovalo velké dobrodružství.

 


Pokračování: Zanzibar – ostrov, kde nic není tak, jak se na první pohled zdá


 

 

Kompletní itinerář road tripu po národních parcích západu USA do 30 tisíc

Jet bláznivý road trip po USA je dnes snem snad každého mladého cestovatele. I já už mám jeden takový za sebou. A abych byla upřímná, nebylo to vždy úplně jednoduché. Sestavit si dopředu časový plán a sladit ho s ubytováním, otevíracími dobami atrakcí a tak dále vypadá na první pohled mnohem jednodušeji, než se řekne. Nejednou jsme na to doplatili. Spojené státy jsou obrovská země a podceňovat vzdálenosti je ta největší chyba, které se během road tripu můžeš dopustit. Je dobré, když se o podobné cestě můžeš předem poradit s někým, kdo už ji má za sebou. Kdo ti upřímně řekne co nevynechat a čemu se naopak vyvarovat.

Chápu, že ne každý má čas si takový road trip naplánovat sám. A nebo nemá dostatek odvahy, takže raději sáhne po cestovce. Jedna taková cestovka mě nedávno oslovila s návrhem, že pro můj blog sestaví itinerář na přání. Upřímně, cestovním kancelářím jako takovým moc nefandím. Jednak proto, že zbytečně přeplatíte skutečnou cenu zájezdu a jednak také proto, že se ve své podstatě přizpůsobujete vy jim a ne oni vám. Nicméně na cestovce TraveltoUSA mě zaujalo, že to dělají trošku jinak. Jednou z jejich činností je totiž i sestavování zájezdů do Spojených států na míru.

K sestavení itineráře pro můj blog jsem měla 3 podmínky:

  1. Zvládnout projet ty nejkrásnější národní parky západního pobřeží USA během 10 – 14 dní.
  2. Ubytování volit nejlépe po motelech či podobných ubikacích.
  3. Vejít se do 30 tisíc korun za osobu včetně letenek. A pojede se ve dvou…

Jak se s tím specialisté na Ameriku z TraveltoUSA poprali? Já myslím že bravůrně!

 

Kompletní itinerář road tripu po národních parcích západu USA podle TraveltoUSA

Dokonalý roadtrip po USA za 14 dní lze uskutečnit, zaleží pouze na tom, zdali jste flexibilní, a co vše chcete vidět. Určitě plánujte dopředu, co se týká letenek, chce to sledovat pár měsíců předem. Nejdůležitější pro Vás bude období, ve kterém chcete svůj roadtrip absolvovat. A od toho se pak odvíjí i následující věci jako pronájem automobilu, ubytování, atd.

Připravili jsme pro Vás roadtrip po USA s nejkrásnějšími národními parky a nejhezčími městy západu na 14dní pro dvě osoby s cenou 60 000 Kč. Cena obsahuje letenky, automobil, ubytování, ESTA a náklady na benzín. Dobré je mít vždy na mysli, že k této ceně je dobré připočítat stravu, parkovné, vstupy, dárky a jiné neplánované výdaje.  Výdaje jsou vždy individuální, a proto je nelze připočítat do nákladů, tak jako výdaje fixní.

Úvodem je vhodné říci, že západ USA je obrovský a při cestování budete překonávat velké vzdálenosti, které se ovšem dají bez problému zvládnout a pokaždé budete odměněni krásnou přírodou. Silnice jsou jedny z nejkvalitnějších na světě a budete třeba žasnout, jak kvalitní je silnice v Údolí smrti. Tankování je v USA odlišné než u nás. Doporučujeme nejdříve předem zaplatit a pak až natankovat, běžně se dá zaplatit kartou nebo v hotovosti. Nákupy vyjdou nejlevněji v řetězci Walmart, kde seženete opravdu vše, jen si dejte pozor na Walmarty v centru měst, ty zpravidla bývají menší a nabídka sortimentu je chudší. Proto je nejlepší zastavit vždy u dálnice, kde jsou klasické Walmarty a zároveň jsou součástí další obchody a fastfoody.

 

 

1. Den: přílet do SF

Po příletu na mezinárodní letiště Vás čeká imigrační pohovor. Jestliže jste v USA poprvé, tak si musíte vystát frontu, až na Vás dojde řada a dojdete tak k nějakému úředníkovi. Ten na Vás bude mít otázky typu: na jak dlouho jedete, kam jedete, kde budete ubytováni a proč jste vlastně v USA. Opravdu se nemáte čeho bát. Pokud jste v USA už byli někdy dříve, tak je celý tento proces jednodušší a rychlejší. Po vyzvednutí zavazadel se nadzemním vlakem dopravíte modrou linku na konečnou zastávku, kde sídlí půjčovny aut.

Vyzvednutí zamluveného auta je jednoduchý a rychlý proces, zaměstnanci se Vám budou snažit nabídnout za příplatek upgrade nebo první nádrž zdarma, toto vše razantně odmítněte, jediné co stojí za zvážení je příplatek za „roadside assistance“, jedná se o rozšířené pojištění na podvozek, zrcátka, kola a 24 – hodinovou asistenci. Pojištění vychází cca 5 USD na den a pokud máte v plánu jezdit velké vzdálenosti, tak Vám to jenom doporučujeme. Udělejte ale s obchodníkem „deal“ vezměte si rozšířené pojištění s tím, že Vám dá vyšší kategorii vozidla. Ve většině případů to funguje. Někdy se zadaří dostat i lepší auto bez příplatku, a to tehdy, když ve Vaší kategorii už žádné není. Následně už do navigace zadáte „San Francisco“ a Váš trip může začít. Nejlepší je si do navigace zadat parkoviště blízko atrakcí, třeba toto, parkoviště má zcela ideální polohu a nejlepší ceny.

 

 

Pak už vyrazíte po promenádě Embarcadero, kde budete míjet jednotlivá mola, u Pier 33 se kupují lístky na ostrov Alcatraz, až dojdete k tomu nejznámějšímu – Pier 39. Dřevěné molo na kterém se nachází nespočet obchůdků a atrakcí, ta největší atrakce se nachází za molem – lachtani. Poklidným tempem dojdete až k Fisherman´s Wharf, kde je povinností ochutnat nějakou místní specialitu. Doporučujeme polévku z humra v chlebu – je vynikající. Jestliže bude čas a příznivé počasí určitě vyražte na projížďku kolem ostrova Alacatraz a pod mostem Golden Gaten Bridge. Výletní lodě vyjíždí za restauracemi na Fisherman´s Wharf. Dneska se ubytujeme v Travel Inn.

 

2. Den: San Francisco – Turlock (260 km)

Po snídani vyražte ke slavné Lombard Street, záleží pouze na Vás, jestli si ulici projedete nebo zaparkujete někde poblíž a ulici si pouze projdete. Následně dojeďte k další atrakci – Twin Peaks, naskytne se Vám krásný pohled na město a San Fraciský záliv. Poté, co se nabažíte krásnými výhledy, přejedete na pláž Baker Beach, odkud budete mít zcela unikátní pohledy na Golden Gate Bridge. Následuje přesun autem ke Golden Gate Bridge, zaparkujte na parkovišti u „Battery East Rd“ a pěšky se vydejte k mostu. Poté už vyjedete přes most z města, doporučujeme krátkou zastávku u Vista Pointu, naskytne se Vám pěkný výhled na město. Dojedete do městečka Vallejo, kde si můžete udělat pořádný nákup v obchodě Walmart. Poté se přesunete do Turlocku, kde se ubytujete v Motel 6.

 

 

3. Turlock – Yosemite – Fresno (320 km)

Ráno Vás čeká zhruba 3 hodinový přesun do národního parku Yosemite. Doporučujeme dojet do Yosemite Valley, zaparkovat na některém z parkovišť u Visitors Center a odtud vyjet Shuttle busem k začátku nějaké túry. Mezi nejvyhledávanější patří túra k Vernall a Nevada Fall, začíná u zastávky Happy Isles a celkový okruh měří zhruba 10 km. Určitě si vymezte čas na prohlídku samotného Visitors Center. Při opouštění parku nevynechte vyhlídku Valley View a Tunel View. Dneska budete ubytováni ve městě Fresno v La Quinta Inn Fresno.

 

 

4. Fresno – Sequia – Ridgecrest (500 km)

Z Fresna vyjeďte k dalšímu národnímu parku, a to do Sequoia NP. Dneska se podíváte na jedny z nejvyšších stromů na světě. Jsou to sekvojovce obrovské a mezi nejznámější patří General Sherman a General Grant. Po cestě z Fresna bude General Grant první atrakcí, kterou navštívíte. Doporučujeme při návštěvě Generála Shermana absolvovat nenáročný pěší okruh, kdy budete po cestě míjet sekvojovce a hlavně odpadnou davy lidí, kteří se shlukují kolem Shermana. Na závěr Vás čeká vyhlídka Moro Rock, na kterou vede 400 schodů, a při pěkném počasí dohlédnete na Mt. Whitney (4421 m n. m.), což je nejvyšší hora USA. Ubytování dnes budete ve Travel Inn  v městě Ridgecrest. 

 

5. Ridgecrest – Death Valley – Las Vegas (420 km)

Dnes budete mít na programu nejnižší a nejteplejší místo západní polokoule. Je důležité mít na paměti fakt, že v oblasti Údolí smrti nejsou časté benzinové pumpy, a proto mějte před vjezdem do parku plnou nádrž.  V samotném Údolí se jedna pumpa nachází, ale ta má přemrštěné ceny. První atrakce, ke které dojedete je Mesquite Flat Sand Dunes, následně se přesunete k Visitors Center, které určitě stojí za návštěvu. Můžete si zde zadarmo doplnit pitnou vodu a ochladit se ve stínu. Podle časových možností a vaší fyzické zdatnosti se můžete vydat na lehkou procházku do Golden Canyon. Poté už dojedete k hlavnímu cíli toho dne – Badwater. Čím blíže budete tomuto místu, tím více poroste teplota, a proto cca 10 min. před vystoupením si vypněte klimatizaci, abyste minimalizovali teplotní šok. Stejnou cestou poté pojedete zpět, odbočte a projeďte si Artist´s Drive. Poslední atrakcí tohoto dne bude Zabriskie Point, který Vám nabídne výhledy do údolí. Následovat bude přejezd do města hazardu – Las Vegas. Ubytování v Ellis Island Casion se snídaní. Noc ve Vegas si pořádně užijte!

 

 

6. Las Vegas – Zion – Kanab (320 km)

Po snídani vyrazíte do národního parku Zion, kde hlavní část parku, Zion´s Main Canyon, je přístupná pouze Shuttle busem. Auto tedy nechte zaparkované u Visitors Centra, které určitě navštivte, a poté nasedněte na Shuttle bus a vyražte na okružní jízdu. Můžete kdekoliv vystoupit a vyrazit na túru nebo jen krátkou procházku. Doporučujeme jednu ze tří pěších túr, a to Narrows (jde se korytem řeky v kaňonu), Angel´s Landing (nic pro toho, kdo má strach z výšek) nebo poklidný výšlap na Observation Point (nabízí jedny z nejhezčích výhledů). Kochejte se výhledy při výjezdu z parku po Scenic Drive a následně dojeďte do Kanabu, kde budete ubytovaní v Rodeway Inn.

 

7. Kanab – Bryce Canyon – Beaver (240 km)

Další den vyrazíte do jednoho z nejhezčích národních parků USA. Bryce Canyon není tak velký a po jediné silnici, která vede parkem, dojedete na konečnou vyhlídku Rainbow Point za 30 minut. Jako v každém parku, navštivte Visitors Center a doplňte zásoby vody. Doporučujeme dojet po Scenic Drive na konec cesty a zastavovat pouze u vyhlídek po pravé straně. Jakmile pojedete zpět, budete mít vyhlídky, nyní po pravé straně, lépe nasvícené. Z vyhlídek určitě nevynechte Inspiration Point, Bryce Point Sunset a Sunrise Point.  Z pěších túr nevynechte Navajo/Queens Garden Loop. Jde o nenáročný okruh, kdy začnete na Sunset Pointu, slezete do kaňonu a zpět vystoupáte na Sunrise Pointu. Dnešní nos strávíte v Beaveru, přesněji v Country Inn.

 

 

8. Beaver – Arches – Moab (380 km)

Dnes Vás čeká přejezd do světa skalních oblouků. Národní park Arches se pyšní jejich největší koncentrací na světě. Podobně jako Bryce Caynon není Arches nijak rozlehlý, a proto na konec vyhlídkové silnice Scenic Drive dojede za půl hodiny. Při průjezdu Scenic Drive budete mít nespočet vyhlídkových zastávek a pokud nějakou přejedete nebo Vám bude svítit slunce do očí, tak se na ní můžete zastavit při cestě zpět. Co doporučujeme navštívit je jednoznačně výšlap k národnímu symbolu Utahu, a to k Delicate Arch. Dále Devils Garden a v ní Landscape Arch (ten do 40 let spadne) a nakonec Double Arch. Oblouků a přírodních divů spatříte mnoho, my jsme vybrali ty nejzajímavější. Ubytování Moab v Super 8.

 

 

9. Moab –Canyonlands – Monument valley – Page (530 km)

Ráno vyražte na krátkou zastávku do národního parku Canyolands, kde navštívíte největší atrakce parku – Mesa Arch a Island in the Sky. K Mesa Arch vede krátká procházka a takové výhledy jsou nezapomenutelné. Před vjezdem do Canyonlands doporučujeme odbočit do státního parku Dead Horse Point State Park, nejedná se o velkou zajížďku a budete odměněni výhledy na meandry řeky Colorado, jako všude v USA je součástí kvalitní Visitors Center, kde si můžete doplnit vodu nebo si odskočit na toaletu. Následně budete pokračovat za symboly westernu a Amerického západu. Monument Valley je rezervací indiánů kmene Navajů, a proto zde neplatí America the Beautiful. Samostatný vstup stojí 20 USD a platí pro automobil a čtyři lidi. Parkem vede Scenic Drive, kterou můžete se zvýšenou opatrností projet vlastním automobilem nebo si prohlídku zaplatit. Dnešní noc strávíte v Page v Americas Best Value Inn, kde budete mít i snídani v ceně. Hlídejte si stav nádrže, po cestě se nenachází moc benzínových pump.

 

 

10. Lake Powell, Antelope Canyon (50 km)

Dnešní 10. den bude více odpočinkový, kdy navštívíte další nádherné místo Antelope Canyon. Doporučujeme Lower Antelope, který není tak profláklý a je levnější, než Upper Canyon. Ani zde neplatí America the Beautiful a indiáni to mají chytře vymyšlené, platí se 8 USD za auto jako vstup do rezervace a následně 20 USD na osobu za prohlídku s průvodcem. Ovšem když spatříte tu krásu, kterou vytvořila voda během milionů let, tak rychle zapomenete, kolik že jste to vlastně zaplatili. Ve Walmartu si kupte něco na osvěžení a udělejte si piknik u Lake Powell. Pod piknikovým místem se nachází pláž, na které se můžete vykoupat. Když nastane pozdní odpoledne, vyražte na úžasnou vyhlídku Horsheshoe Bend, od parkoviště k ní vede krátká pěšinka a zvláště západy slunce jsou fenomenální. Ubytování jako předchozí večer.

 

 

11. Page – Grand Canyon – Williams (310 km)

Dnes navštívíte jeden z přírodních divů na světě a vrchol Vašeho tripu – Grand Canyon. Po příjezdu z Page bude první vyhlídkou, ke které přijedete Desert View Watchtower. Následně dojedete k Visitors Center, které stojí za návštěvu a jestliže bude víkend nebo nějaký svátek, nechte auto zaparkované u návštěvnického centra a vyražte Shuttle busem (modrá linka) na konečnou zastávku „Hermits Rest Route Transfer“ a odtud pokračujte červenou linkou po vyhlídkové silnici až na konečnou zastávku Hermits Rest. Po cestě budete mít několik vyhlídkových zastávek, na kterých si můžete vystoupit a po hraně kaňonu třeba dojít zpět nebo nasednout na další autobus a pokračovat dále. Jestliže máte rádi túry, můžete třeba sejít po Bright Angel Trail k některému odpočívadlu, kde je k dispozici voda. První „resthouse“ je 2,6 km vzdálený od hrany kaňonu a další už 5 km od začátku stezky. Na těchto 5 km klesnete o více než 600 výškových metrů. Pro zajímavost: až k řece Colorado, kde se nachází Phantom Ranch ujdete 16 km a klesnete přitom o 1,3 km. Proto se doporučuje při sestupu k řece Colorado stezka South Kaibab Trail, která je kratší o 4 km, a tím pádem i prudší. Naopak pokud chcete poklidnou procházku, projděte se od konečné zastávky modré linky po Rim Trail až zpět k návštěvnickému centru. Stezka je dlouhá necelých 6 km. Náš tip: nenechte si ujít západ slunce na vyhlídce Mather Point. Ubytování v Grand Canyon Travel Lodge  se snídaní ve Williamsu.

 

 

12. Williams – Joshua Tree – Palm Springs (550 km)

Dneska pojede po matce všech silnic. Po Route 66 dorazíte do městečka Seligman, zde si můžete zakoupit suvenýry, které nikde jinde neseženete. Následně budete uhánět do dalšího přírodního unikátu – národního parku Joshua Tree. I zde jsou vysoké teploty, a proto nepodceňujte pitný režim. Parkem vede vyhlídková silnice, na které je několik vyhlídek a záleží pouze na Vás, kde si uděláte zastávku. Doporučujeme Hidden Valley a Cholla Cactus Garden. Dnešní noc strávíte ve městě americké smetánky – Palm Springs. Konkrétně ve Vagabond Inn.

 

 

13. Palm Springs – Los Angeles (200 km)

Předposlední den dojedete do města, které je symbolem slunečné Kalifornie. Jako první navštivte chodník slávy a muzeum voskových figurín. Zaparkovat můžete například zde. Před TCL Chinese Theatre se nachází dlaždice s otisky slavných celebrit. Na prohlídku těchto atrakcí Vám stačí 3 hodiny. Originální fotky nápisu Hollywood pořídíte od místa Lake Hollywood Park. Následně se přesunete do nejdražšího muzea světa. Getty Center stálo přes 1 miliardu USD a kromě unikátních sbírek uměleckých děl a krásné zahrady Vám nabídne výhledy na celé město. Vstupné činí 15 USD a platí se ve formě parkovného. Podle časových možností můžete vyrazit na pláž Venice Beach, a poté do Griffith Observatory nebo se také do Griffith Observatory můžete vydát hned. Vstupné je zdarma a vyplatí se zde být na západ slunce a zvláště pohled na noční Los Angeles je k nezaplacení. Ubytovaní v dobře umístěném El Don Motel.

 

 

14. Odlet L.A.

Jelikož zpáteční lety do ČR bývají ve večerních nebo odpoledních hodinách, můžete tak svůj poslední den strávit na plážích Venice nebo Santa Monica Beach. Pokud rádi nakupujete, doporučujeme Vám outletové centrum „Citadel Outlets“. Nezapomeňte vrátit automobil na letišti. Pokud jste si nepřipláceli za první nádrž zdarma, tak nezapomeňte před vrácením natankovat plnou nádrž a v autě uklidit. Náš tip: dopřejte si oběd nebo večeři ve vyhlášeném Diamond Buffet a Grill formou All you can eat.

 

Seznamte se s dronem Bobem

Tak tohle je Bob, náš nový přírůstek do rodiny a ještě poměrně horká novinka od DJI – DJI Spark.

Moc rád cestuje, takže se k nám bude hodit. Navíc se vejde snad úplně všude. Není totiž o moc větší než leckterý mobilní telefon. Na to, jak je malý, nebojí se od nás odletět až 2 kilometry daleko. Občas mu moc nestačíme, to když nasadí tempo a letí 50 km/hod.  Vždycky se ale poslušně vrátí sám domů. Stačí mu dát znamení a přistane mi na dlani. Není to s ním však na dlouhé procházky, ve vzduchu vydrží maximálně 16 minut.

Bob taky moc rád točí videa a to v celkem slušný kvalitě – Full HD při 1080p a fotky v rozlišení 12 MP. Tohle je jeho vůbec první video z našich společných výletů po Česku a brzy přijde další – vzali jsme ho totiž s sebou do úžasného Lucemburku a na Zanzibar!

 

 

Nezapomeň Boba sledovat na Instagramu, kam pravidelně přidává fotky a videa ze svého barvitého života ve vzduchu.

 

 

Plnohodnotné jídlo na cesty, které se ti vejde do kapsy

Jídlo pro každodenní dobrodružství – tak zní slogan vydatných oříškových nápojů Nutberg. Když mi přišla nabídka tenhle produkt vyzkoušet, řekla jsem si: „…a vlastně proč ne?“ Přibalit ho s sebou na cesty nemusí být vůbec špatný nápad a navíc mám pro oříšky a kokos slabost.

Teď ale vážně, o co jde? Nutberg je jídlo ve formě nápoje, který obsahuje samé přírodní suroviny, jako jsou mandle, kokos, oves, chia semínka, kakao, skořice, himalájská sůl a další. Žádné umělé přísady v něm nenajdeš. Je to tedy opravdu plnohodnotné jídlo, které navíc zasytí. Jeho příprava je nadmíru jednoduchá. Stačí smíchat sypkou směs s vodou nebo mlékem a je to. Pro další informace navštiv web nutberg.cz.

 

 

A jak nápoje Nutberg hodnotím já? Rozhodně kladně! Chuťově mi sedl, ačkoliv jeho chuť není nijak zvlášť výrazná. Nejvíc mi chutnal při smíchání s mlékem, ale zároveň mi v téhle kombinaci přišel opravdu velmi sytý. Jelikož se snažím jíst střídmě, zato vícekrát než jen 3x denně, bohatě mi stačilo přichystat si nápoj z poloviční porce. Rychlou přípravu i to, že dokáže zasytit na delší dobu, jsem ocenila při nejednom výletu stejně tak dobře, jako při hektickém dni v práci.

 

 

Vyrábí se ve třech příchutích – klasik, kakao a banán. Je ale docela těžké určit, která příchuť mi chutnala nejvíc. Podle mě mezi nimi žádný výrazný rozdíl není, ale to je samozřejmě subjektivní názor. Na každodenní konzumaci to tedy není, protože se ho nejspíš přejíš už po pár dnech. S trochou fantazie ho lze ale využít při přípravě jiných dobrot. Já jsem ho například přisypávala do ovocných smoothie nebo do domácích sušenek, kde částečně nahradil mouku.

 

 

Jedinou nevýhodu vidím v ceně, která se pohybuje od 58 do 86 korun za porci v závislosti na počtu jídel v balíčku. Pokud například koupíš balíček 84 jídel, vyjde tě jedna porce na 58 Kč, což je celkem 4 870 Kč. Protože bych si asi sama tolik jídel najednou nekoupila, ocenila bych, kdyby se dal produkt koupit i v kamenném obchodě v libovolném počtu.

Nápoj jsem testovala i na celé svojí rodině. No musím říct, že všem moc chutnal. A když myslím všem, tak mám na mysli i našeho čtyřnohého člena. Takže za mě i za celou rodinu palec/drápek nahoru!

 

 

Hong Kong – Thajsko – Malajsie, aneb moje první velká cesta do Asie

Byla to moje první cesta do Asie. Původně bylo v plánu navštívit maličký ostrůvek Koh Samui u východního pobřeží Thajska. Trochu se to ale zvrtlo… Moje dobrodružná povaha by se nikdy nesmířila s tím, že na tak malém placu strávím celých 14 dní. A tak jsme začali spřádat plány, jak si tuhle dovču okořenit. Začalo to nočním stopoverem v Hong Kongu a pokračovalo cestou na Koh Samui, odkud jsme si odskočili na čtyřdenní výlet do Kuala Lumpur a poté se vrátili zpátky na ostrov.

Jako u drtivé většiny našich cest, i tady pro výběr destinace hrála hlavní roli akční letenka, která se objevila asi půl roku před naším odjezdem. Vyšlo to dobře, cesta se uskutečnila v lednu. Cestování za teplem mi totiž dává největší smysl právě v zimě. A pokud se ptáš, na kolik nás letenka vyšla, mrkni na konec článku. Tam totiž stejně jako u dalších mých cestopisů najdeš kompletní rozpočet. Prostřednictvím videí se pak můžeš podívat na místa, která jsme navštívili.

 

DEN 1. + 8 hodin (časový posun)

Celý první den jsme strávili na cestě. Z Prahy do Londýna, z Londýna do Hong Kongu. Letenky jsme si rezervovali tak, abychom z přestupu v Hong Kongu mohli vytěžit alespoň krátký stopover. Vždycky jsem se totiž chtěla do Hong Kongu podívat a teď se to přímo nebízelo. Nakonec jsme tu strávili celý večer a noc, což se jako doba vhodná pro návštěvu téhle metropole velmi osvědčilo. Kdy jindy totiž bloudit hongkongskými uličkami, než když se zahalí do neonových nápisů a začne to v nich žít? Za těch 15 hodin, co jsme v Hong Kongu strávili, jsem si stihla vychutnat tradiční knedlíčky dim sum, jízdu ding dingem nebo třeba liduprázdné metro, což je v nejhustěji osídlené oblasti světa na pováženou. Ostatně o tom všem si můžeš přečíst v samostatném článku Noční stopover v Hong Kongu.

 

 

DEN 2. – 5.

Z Hong Kongu jsme odlétali časně zrána a to přímo na papírové letiště Koh Samui. Z letiště jsme si vzali taxíka a vyrazili do našeho Airbnb ubytka. Rezidence našeho ruského hostitele Viacheslava byla taková malá zoologická zahrada – od argentinské dogy jménem Piraňa, přes rusky mluvícího papouška až po neuvěřitelně ošklivou rybičku v naší koupelně. Ochotně nám ale se vším poradil a dokonce nám za menší úplatek půjčil skútra. Pak už to šlo samo. Koh Samui je opravdu maličký ostrůvek, takže jsme už jen během prvního dne měli projetý celý severozápadní cíp ostrova. A protože nejsme zrovna typ á la proležím celou dovolenou u vody, tak jsme po celou dobu celkem intenzivně cestovali. Skútr se tak stal naším nepostradatelným pomocníkem.

 

 

DEN 6. – 10.

Jak už jsem zmínila na začátku, strávit 14 dní na tak malém ostrově, který prakticky projedete během několika málo dní, bylo pro nás nepřijatelné. Proto jsme si ještě před odjezdem zjišťovali nejrůznější možnosti výletů do jeho okolí. Nakonec jsme se ale odprostili od vymezení prostoru na slovo „okolí“ a vyrazili o kousek dál – do Kuala Lumpur. Z nedalekého letiště na thajské pevnině tam totiž létá nízkonákladovka Air Asia, takže se nám povedlo koupit zpáteční letenku doslova za pár kaček. Na pevninu jsme se dostali trajektem, na který navazoval transfer na letiště Surat Thani. Mimochodem tahle kombinace (trajekt + letiště na pevnině) je jinak nejčastěji využívaným způsobem, jak se dostat na ostrov.

Kuala Lumpur mě překvapilo a to ve všech možných ohledech. Za prvé jsem nevěděla, že je Malajsie muslimská země a za druhé, koho by napadlo, že tam nafta stojí jen 11 korun?! Proto jsme se taky nezdráhali hojně využívat služeb Ubera, díky čemuž jsme měli možnost poznat i pár Malajců a zjistit, že je to jeden z nejmilejších národů, s jakým jsem se kdy setkala. Navíc jsme si přes Airbnb rezervovali ubytko s volným přístupem na střešní bazén, odkud jsme měli celé město jako na dlani. KL je obrovské, ale i tak se nám ho v rámci možností (a se zásluhou Ubera) podařilo procestovat téměř celé. Poslední večer nám pak ozvláštnil samotný Bryan Adams – to když jsme vyrazili na jeho koncert.

 


Přečti si: 21 fotek, které tě inspirují k návštěvě Kuala Lumpur


 

 

DEN 11. – 14.

Z Kuala Lumpur následovala po stejné trase cesta zpátky na Koh Samui. Docela jsem se těšila, že po betonové džungli můžu ještě před návratem do ČR strávit několik dní v téhle ostrovní divočině. Vzhledem k tomu, že jsme ostrov na několik dní opustili a poté se sem zase vrátili, bylo třeba nějakým způsobem pořešit ubytko. U Viacheslava jsme se odubytovali s tím, že si u něj na pár dní necháme kufry a do KL poletíme jen s příručákem. Po návratu na ostrov jsme si u něj kufry vyzvedli a přesídlili na opačný konec ostrova. Tam nás pro změnu hostila Francouzska Isabelle s dcerkou Lilly. Opět jsme si půčili skútr, tentokrát však v půjčovně, která byla spíše jakousi prádelnou. Lilly nám vyjednala výhodnou cenu, a tak jsme si mohli zvesela projet zbytek ostrova a to doslova za pár šprdlíků.

 


Přečti si: 5 bizardností na Koh Samui


 

DEN 15.

Nachýlil se čas odjezdu. Ty dva týdny utekly jako voda a nás čekal návrat do reality, kde navíc teploty nepřekročily nulu. Na ten pohled z letadla na zasněženou krajinu pod námi ale nikdy nezapomenu. Znovu jsem si pomyslela, jaké to mám vlastně štěstí, že žiju v té části světa, kde se za rok vystřídají všechny čtyři roční období.

 

 

A tolik mě to stálo?

Zpáteční letenka Praha <-> Koh Samui 12 000 Kč
Ubytko u Viacheslava (za 5 nocí) 700 Kč
Ubytko u Isabelle (za 4 noci) 850 Kč
Zpáteční jízdenka na trajekt + transfer na letiště 600 Kč
Zpáteční letenka Surat Thani <-> Kuala Lumpur 1 790 Kč
Ubytko v KL (za 4 noci) 990 Kč
Jízdenka v Hong Kongu 565 Kč
Půjčení skútru 2x 400 Kč
Osobní útrata (jídlo, doprava po městě, suvenýry, atd.) 5 000 Kč

Celkem

22 895 Kč/osobu