Hong Kong – Thajsko – Malajsie, aneb moje první velká cesta do Asie

Byla to moje první cesta do Asie. Původně bylo v plánu navštívit maličký ostrůvek Koh Samui u východního pobřeží Thajska. Trochu se to ale zvrtlo… Moje dobrodružná povaha by se nikdy nesmířila s tím, že na tak malém placu strávím celých 14 dní. A tak jsme začali spřádat plány, jak si tuhle dovču okořenit. Začalo to nočním stopoverem v Hong Kongu a pokračovalo cestou na Koh Samui, odkud jsme si odskočili na čtyřdenní výlet do Kuala Lumpur a poté se vrátili zpátky na ostrov.

Jako u drtivé většiny našich cest, i tady pro výběr destinace hrála hlavní roli akční letenka, která se objevila asi půl roku před naším odjezdem. Vyšlo to dobře, cesta se uskutečnila v lednu. Cestování za teplem mi totiž dává největší smysl právě v zimě. A pokud se ptáš, na kolik nás letenka vyšla, mrkni na konec článku. Tam totiž stejně jako u dalších mých cestopisů najdeš kompletní rozpočet. Prostřednictvím videí se pak můžeš podívat na místa, která jsme navštívili.

 

DEN 1. + 8 hodin (časový posun)

Celý první den jsme strávili na cestě. Z Prahy do Londýna, z Londýna do Hong Kongu. Letenky jsme si rezervovali tak, abychom z přestupu v Hong Kongu mohli vytěžit alespoň krátký stopover. Vždycky jsem se totiž chtěla do Hong Kongu podívat a teď se to přímo nebízelo. Nakonec jsme tu strávili celý večer a noc, což se jako doba vhodná pro návštěvu téhle metropole velmi osvědčilo. Kdy jindy totiž bloudit hongkongskými uličkami, než když se zahalí do neonových nápisů a začne to v nich žít? Za těch 15 hodin, co jsme v Hong Kongu strávili, jsem si stihla vychutnat tradiční knedlíčky dim sum, jízdu ding dingem nebo třeba liduprázdné metro, což je v nejhustěji osídlené oblasti světa na pováženou. Ostatně o tom všem si můžeš přečíst v samostatném článku Noční stopover v Hong Kongu.

 

 

DEN 2. – 5.

Z Hong Kongu jsme odlétali časně zrána a to přímo na papírové letiště Koh Samui. Z letiště jsme si vzali taxíka a vyrazili do našeho Airbnb ubytka. Rezidence našeho ruského hostitele Viacheslava byla taková malá zoologická zahrada – od argentinské dogy jménem Piraňa, přes rusky mluvícího papouška až po neuvěřitelně ošklivou rybičku v naší koupelně. Ochotně nám ale se vším poradil a dokonce nám za menší úplatek půjčil skútra. Pak už to šlo samo. Koh Samui je opravdu maličký ostrůvek, takže jsme už jen během prvního dne měli projetý celý severozápadní cíp ostrova. A protože nejsme zrovna typ á la proležím celou dovolenou u vody, tak jsme po celou dobu celkem intenzivně cestovali. Skútr se tak stal naším nepostradatelným pomocníkem.

 

 

DEN 6. – 10.

Jak už jsem zmínila na začátku, strávit 14 dní na tak malém ostrově, který prakticky projedete během několika málo dní, bylo pro nás nepřijatelné. Proto jsme si ještě před odjezdem zjišťovali nejrůznější možnosti výletů do jeho okolí. Nakonec jsme se ale odprostili od vymezení prostoru na slovo „okolí“ a vyrazili o kousek dál – do Kuala Lumpur. Z nedalekého letiště na thajské pevnině tam totiž létá nízkonákladovka Air Asia, takže se nám povedlo koupit zpáteční letenku doslova za pár kaček. Na pevninu jsme se dostali trajektem, na který navazoval transfer na letiště Surat Thani. Mimochodem tahle kombinace (trajekt + letiště na pevnině) je jinak nejčastěji využívaným způsobem, jak se dostat na ostrov.

Kuala Lumpur mě překvapilo a to ve všech možných ohledech. Za prvé jsem nevěděla, že je Malajsie muslimská země a za druhé, koho by napadlo, že tam nafta stojí jen 11 korun?! Proto jsme se taky nezdráhali hojně využívat služeb Ubera, díky čemuž jsme měli možnost poznat i pár Malajců a zjistit, že je to jeden z nejmilejších národů, s jakým jsem se kdy setkala. Navíc jsme si přes Airbnb rezervovali ubytko s volným přístupem na střešní bazén, odkud jsme měli celé město jako na dlani. KL je obrovské, ale i tak se nám ho v rámci možností (a se zásluhou Ubera) podařilo procestovat téměř celé. Poslední večer nám pak ozvláštnil samotný Bryan Adams – to když jsme vyrazili na jeho koncert.

 


Přečti si: 21 fotek, které tě inspirují k návštěvě Kuala Lumpur


 

 

DEN 11. – 14.

Z Kuala Lumpur následovala po stejné trase cesta zpátky na Koh Samui. Docela jsem se těšila, že po betonové džungli můžu ještě před návratem do ČR strávit několik dní v téhle ostrovní divočině. Vzhledem k tomu, že jsme ostrov na několik dní opustili a poté se sem zase vrátili, bylo třeba nějakým způsobem pořešit ubytko. U Viacheslava jsme se odubytovali s tím, že si u něj na pár dní necháme kufry a do KL poletíme jen s příručákem. Po návratu na ostrov jsme si u něj kufry vyzvedli a přesídlili na opačný konec ostrova. Tam nás pro změnu hostila Francouzska Isabelle s dcerkou Lilly. Opět jsme si půčili skútr, tentokrát však v půjčovně, která byla spíše jakousi prádelnou. Lilly nám vyjednala výhodnou cenu, a tak jsme si mohli zvesela projet zbytek ostrova a to doslova za pár šprdlíků.

 


Přečti si: 5 bizardností na Koh Samui


 

DEN 15.

Nachýlil se čas odjezdu. Ty dva týdny utekly jako voda a nás čekal návrat do reality, kde navíc teploty nepřekročily nulu. Na ten pohled z letadla na zasněženou krajinu pod námi ale nikdy nezapomenu. Znovu jsem si pomyslela, jaké to mám vlastně štěstí, že žiju v té části světa, kde se za rok vystřídají všechny čtyři roční období.

 

 

A tolik mě to stálo?

Zpáteční letenka Praha <-> Koh Samui 12 000 Kč
Ubytko u Viacheslava (za 5 nocí) 700 Kč
Ubytko u Isabelle (za 4 noci) 850 Kč
Zpáteční jízdenka na trajekt + transfer na letiště 600 Kč
Zpáteční letenka Surat Thani <-> Kuala Lumpur 1 790 Kč
Ubytko v KL (za 4 noci) 990 Kč
Jízdenka v Hong Kongu 565 Kč
Půjčení skútru 2x 400 Kč
Osobní útrata (jídlo, doprava po městě, suvenýry, atd.) 5 000 Kč

Celkem

22 895 Kč/osobu

 

Road trip po Francii

Není nic skvělejšího, než podzimní výletování. Pokud si to navíc střihnete takovou krásnou zemí jako je Francie, stane se z toho nezapomenutelný zážitek.

Začalo to vlastně docela nevinně, jednosměrnou letenkou z Prahy do Bordeaux za 250 Kč. Nakonec se z toho vyklubal jedenáctidenní road trip napříč západním a severním pobřěžím Francie s konečnou zastávkou v Paříži. Odtud jsme ostatně odlétali za pět minut dvanáct – v noci ze 13. na 14. listopadu, kdy došlo k sérii teroristických útoků a my jsme shodou okolností bydleli jen pár bloků od místa, kde k jednomu nich došlo. Když ale opomenu tuhle nepříjemnou skutečnost, hodnotím Francii jako jednu z našich nejvydařenějších cest!

V tomto článku vás provedu den po dni naším francouzským dobrodružstvím, které bude jak jinak než par excellence!

 

 

DEN 1.

Do Bordeaux jsme dorazili nad ránem, po krátkém nočním letu z Prahy. Následující 2 dny jsme pak strávili v jednom stylovém kamenném stavení uprostřed vinic poblíž městečka Génissac. Vidíte na první fotce ten bílý domek dole pod vinicí? Tak to je on. Zkrátka a dobře, ubytování přes Airbnb (jak jsme ostatně bydleli po celou dobu tohoto tripu) opět nezklamalo. Největší předností okolí Bordeaux je fakt, že tohle místo není vůbec okoukané. Přitom nabízí tolik zajímavých míst k vidění. První den jsme se rozkoukávali po sousedství Génissacu, degustovali místní vína a sýry, fotili vinice…

 

 

DEN 2.

Druhý den jsme už vyrazili prozkoumat samotné Bordeaux. Musím říct, že tohle město je opravdu okouzlující a jeho návštěvu bych každému rozhodně doporučila.

 

 

DEN 3.

Nedaleko Bordeaux najdete nejvyšší dunu Evropy. A to bychom nebyli my, kdybychom se ji nevydali prozkoumat. Duna du Pyla je momentálně vysoká 107 metrů a ročně se rozšíří o 5 metrů směrem do vnitrozemí. Skvělé je, že tohle místo není profláknutou turistickou atrakcí. No a jelikož jsme tam vyrazili na začátku listopadu v dopoledních hodinách, nikdo další kromě nás a jednoho běžce tam nebyl.

 

 

Odtud jsme se vydali na dlouhou cestu do La Rochelle se zastávkou v Cognacu, odkud pochází jeden slavný druh brandy. Jestli hádáte koňak, hádáte samozřejmě správně. Aby se mohl koňak nazývat koňakem, musí splňovat několik přísných kritérií. Jedním z nich je i to, že musí pocházet právě z okolí městečka Cognac.

 

 

Po „koňaku“ následovala krátká zastávka nedaleko města Fouras. Z pevniny lze odtud pozorovat dvě pevnosti v moři. A vsadila bych boty na to, že z té jedné nám mával sám otec Fura (pevnost Boyard).

 

 

DEN 4.

Z La Rochelle přes Nantes do Vannes. Na tomhle dni toho vlastně moc zajímavého nebylo. Snad jen krom impozantní katedrály v Nantes a faktu, že jsem ten den měla narozeniny.

 

 

DEN 5.

Původně jsme měli v plánu ve Vannes pouze přespat a ráno jet zas o kus dál. Naštěstí jsme měli úžasné hostitele, kteří nám i přes jazykovou bariéru poradili, co všechno je ve městě k vidění. Jsem moc ráda, že jsme se o tuhle krásu neochudili. Ať už to bylo nádherné historické centrum s tradičními domky s hrázděným zdivem, starobylé hradby, tržnice či přístav – stálo to za to!

 

 

Po Vannes vedla naše cesta na severní pobřeží Bretaně – na mys Cap Fréhel. Cap Fréhel je údajně nejpůsobivějším mysem v celé Francii. Pravdou je, že skály zvedající se do výšky až 70 metrů nad mořem působí opravdu impozantně.

 

 

DEN 6.

Na pořadu 6. dne byl přílivový ostrov Le Mont Saint Michel. Záměrně jsme sem z doporučení našich hostitelů vyrazili už velmi brzy ráno, abychom se vyhnuli davům turistů. Rozdíl výšky mořské hladiny při přílivu a odlivu je cca 15 metrů, takže je buď tahle hora obklopena tekutými písky nebo plave v moři. Od pobřeží voda ustupuje do vzdálenosti neuvěřitelných 10 až 15 kilometrů.

 

 

Po Sain Michel jsme se po trase vrátili o kousek nazpět do nedalekého přístavního města Saint Malo. Spisovatel Gustave Flaubert ho označil jako „kamenná koruna na vlnách“ a já můžu jen potvrdit, že tohle místo je opravdovým skvostem! Pláž před hradbami bývá velmi rychle zatopena. Rozdíl přílivu a odlivu může být až 15 metrů.

 

 

K večeru jsme dojeli na pláž Omaha v Normandii. Místo, kde toho až tolik zajímavého k vidění není, avšak v souvislosti s historií je tohle místo nabité takovou prazvláštní atmosférou. V jednu chvíli nevíte, jestli být smutný, nebo se radovat. Nedaleko pláže je i americký hřbitov s bílými kříži.

 

 

DEN 7.

Sedmý den se zastavujeme v krásném přístavním městečku Le Havre, kde jsem úplně poprvé okusila pravou chuť Francie (čti kastrol plný slávek).

 

 

Severní pobřeží Normandie skrývá spoustu skvělých míst. Jednou z nich je i městečko Étretat s krásnou oblázkovou pláží nebo Fécamp s výhledem na skalní útvar křídových útesů. Nebýt těch větrných mlýnů, měla bych pocit, že se tu zastavil čas. O turistu tu nezavadíte a přitom je tu toho tolik k vidění. Nachází se tu i volně přístupný rozsáhlý komplex podzemních bunkrů z druhé světové války, které jsme samozřejmě prozkoumali skrz naskrz.

 

 

DEN 8.

Každý den na cestě nám dal poměrně zabrat. Ale s tím už musíte během delšího road tripu tak nějak počítat. Pravdou je, že jen samotný zážitek z věčného přejíždění z místa na místo je něco, co mě na cestování baví snad ze všeho nejvíc. Trochu unavení jsme se tedy vydali na cestu do Remeše omrknout tamní katedrálu Notre Dame. Ano, tady byli korunováni všichni ti francouzští králové.

 

 

Den 9.

Poslední cesta vedla přes Épernay, kde jsme v místních sklepích okusili slavného Moëta s Chandonem. To bylo ostatně poprvé a na delší dobu naposled, kdy jsem takovéto luxusní šáňo pila. Z Épernay jsme vyrazili rovnou do Paříže, kde se nám to hned ze začátku trochu zkomplikovalo. Nebudu se tady o tom víc rozepisovat – o našem problému s autopůjčovnou, který naštěstí vyústil ve šťastný konec, se dočtete tady.

 

 

DEN 10.

Následovala taková ta klasická procházka po Paříži…

 

 

DEN 11.

V Paříži naše cesta končí. Ještě se ale můžete podívat na jedno celkem nepovedený video z téhle cesty, které jsem před časem sestříhala.

 

 

3 důvody, proč cestovat v létě + 1 důvod, proč raději zůstat doma

V tomhle článku si posvítíme na to, zda je léto vhodná doba na to vydávat se do světa. Pokud jste četli některý z mých předešlých článků ze série „5 důvodů, proč cestovat na podzim/v zimě/na jaře„, tak už asi tušíte, že cestování v létě není nic pro mě. Nicméně když už jsem jednou tohle téma nakousla, tak ho taky dokončím. Takže tadááá, tady to máte – poslední dílek do téhle skládačky, aneb 3 důvody, proč cestovat v létě a 1 důvod, proč raději zůstat doma.

 

#1 Počasí

Jestli je na létu něco nejlepší, pak je to jednoznačně počasí. Pokud zrovna nepadají teplotní rekordy, je letní počasí ideální k podniknutí výletu do přírody. Dlouhé dny, vlahé večery, západy slunce jako z omalovánek – to jsou jen další příjemné bonusy, které s sebou léto přináší.

 

 

#2 Místo v zavazadlu

Když cestujete v létě, šetří se místem v zavazadlu jedna báseň. Nemusíte řešit, kam s kabátem když letíte v zimě za exotikou, ani jak do kufru nacpat všechny ty teplé svetry, termoponožky a další jim podobné kousky neforemného oblečení. Pokud cestujete za teplem, sbalíte si pro jistotu svršky od každé barvy jeden kus a ještě vám v kufru zbyde místo na další prkotiny.

 

#3 Dopravní prostředky

V létě se rozhodně nemusíme omezovat jen na cestování v uzavřeném dopravním prostředku. Tak proč neoprášit staré kolo, nepřišlápnout plyn motorce nebo si třeba neosedlat poníka?

 

Proč zůstat doma?

I přes všechny důvody výše zmíněné zastávám takový názor, že ze všech ročních obdobích je právě léto na cestování ta nejnevhodnější doba. Není žádným tajemství, že v létě rapidně stoupají ceny hotelů i letenek. O množství turistů ani nemluvě. A pak jsou tu ty menší důvody: horko, klíšťata, komáři, na ostrém poledním slunku vám navíc nevzniknou tak pěkné fotky… Neříkám, že byste měli sedět doma. Pokud ale plánujete vyrazit za exotikou, určitě je rozumnější (pokud to samozřemě jde) odložit cestu na zimu a v létě naopak využít pěkného počasí u nás k poznávání naší krásné země.

 

 

Černobylská zóna 31 let po havárii mým objektivem

Píše se 26. duben 1986 a v elektrárně v Černobylu spouští test čtvrtého jaderného reaktoru. Sled událostí, které poté následují, asi všichni dobře znáte. 16. dubna 2017, tedy skoro přesně 31 let od havárie, se vydávám do chernobylské zóny přesvědčit se o jejích následcích na vlastní oči. To, co tam uvidím, mě mírně řečeno šokuje. Prostřednictvím následujících snímků se můžete na tohle místo vydat se mnou a udělat si obrázek o tom, jak Černobyl vypadá dnes.

 


Přečti si: Cestopis: Kolik stojí výlet do Černobylu na vlastní pěst?


 

První zastávka byla v opuštěné vesnici Zalyssia – jedné ze 186 opuštěných vesnic na celkové ploše 2 600 km2.
V domcích je stále k vidění spousta osobních věcí, které tu zůstaly po obyvatelích vesnice od jejich evakuace v roce 1986.
Sokolovna v Zalyssie, kam místní přicházeli za zábavou.
V zóně volně běhá spousta voříšků. Všichni jsou nesmírně přítulní a jsou vděční za každé pohlazení.
Po silnicích moc aut nejezdí a co se týče vozovky, tak ta už taky něco pamatuje.
V Černobylu jsme zastavili u několika monumentů a tohle je jeden z nich – cedule s názvy všech vesnic a měst, které musely být v souvislosti s havárií evakuovány.
Z druhé strany pak působí snad ještě depresivněji.
Jednou z dalších zastávek byla školka v pohřbené vesnici Kopachi.
Panenka na zahrádce před školkou.
Hračky, botičky nebo obrázkové knížky se tu válí po zemi doslova na každém kroku.
Místnost s postýlkama.
Chladící kanál a sarkofág čtvrtého reaktoru, který v sobotu 26. dubna 1986 v 1 hodinu a 23 minut explodoval.
Jeden ze dvou nedostavěných reaktorů, který měl sloužit k navýšení kapacity elekrárny.
Ocelový most přes chladící kanál, odkud se dají spatřit obří sumci.
Čtvrtý reaktor získal v letošním roce (2017) nový ocelový a téměř 100 metrů vysoký kryt.
Poslední zastávka směřovala do města Pripjať.
Dům na Leninově třídě, kde bydlel starosta Pripjati a ředitel elektrárny.
Kulturní dům Energetik před rokem 1986 a dnes (2017).
Palác kultury Energetik zblízka.
Obchod s nábytkem.
Vstup do zóny je podmíněn přísným dresscodem – dlouhý rukáv, kalhoty a plné boty. Nesmíte si sedat na zem, protože by se při výstupní kontrole mohlo stát, že pojedete zpátky jenom ve spoďárech.
Freska na placu před zábavním parkem.
Populární autodrom v zábavním parku.
Další dobová fotografie v porovnání s tím, jak jedno z nejslavnějších míst v Pripjati vypadá dnes.
Slavné ruské kolo je jakýmsi symbolem a zároveň nejfotografovanějším objektem černobylské zóny.
Zajímavé je, že se na něm nikdy nikdo nesvezl. Těsně před jeho uvedením do provozu byla oblast evakuována.
Řekli byste, že Pripjať byla ve své době jedním z nejmodernějších měst Sovětského svazu?
Tribuna na místním stadionu.
Město Pripjať bylo vybudováno v roce 1970 jako domov pro zaměstnance jaderné elektrárny. Dnes si tohle místo bere příroda zpět.
Poštovní schránka.
Gynekologické křeslo před nemocnicí.
Plavecký bazén Lazurnyj.
Freska holčičky s prutem na stěně bazénu.
Hlavní vchod střední školy v Pripjati.
Uvnitř školy je k vidění spousta děsivých zákoutí.
Jedna místnost je dokonce plná plynových masek.
Tělocvična.
Opuštěná třída.
Všude se válí hromada knížek a studijních materiálů.
V Pripjati se nacházelo celkem 15 školek, 5 středních a 1 odborné technické učiliště.
Za okny školy už dnes roste les.
Bedna s filtry k plynovým maskám.
Samotná Pripjať není příliš kontaminovaná, protože ihned po havárii byla provedena její dekontaminace a byla vyměněna dvacet centimetrů tlustá vrstva ornice na městských zelených plochách.
Mezi místními byl velmi oblíbeným a vyhledávaným místem k odpočinku přístav.
Nacházely se tu automaty na pitnou vodu, která pocházela přímo z nádrže.
Molo v přístavišti.
Napůl potopený vrak lodi.
V zóně platí přísná pravidla. Tak například: nesmíte jíst, pít ani kouřit na otevřeném prostranství, dotýkat se vegetace nebo pít vodu z řeky (koho by ale tohle napadlo?).
Poslední zastávkou byl radar Duga. Ten sloužil k včasnému varování před útokem Západu proti Sovětskému svazu.
Zázemí radaru Duga.

 

Kolik stojí výlet do Černobylu na vlastní pěst?

Největší jaderná katastrofa v dějinách si vyžádala evakuaci 350 000 lidí a způsobila smrt téměř milionu lidí po celém světě. Přestože černobylská zóna není zrovna typickou dovolenkovou destinací, láká v dnešní době čímdál tím víc cestovatelů. Aby taky ne, nikde jinde na světě totiž nic podobného k vidění není.

 

 

Na podniknutí tohoto netradičního výletu jsme si vybrali období Velikonoc. Tenhle termín se přímo nabízel jednak proto, že tyhle svátky nijak zvlášť neslavím, a taky díky prodlouženému víkendu – 4 dny volna přece nerostou na stromech jen tak.

V sobotu ráno nás čekal brzký ranní let z Bratislavy do Kyjeva. Bylo proto nevyhnutelné vyrazit do Bratislavy už o den dřív, což jsme využili k příjemné večerní procházce po městě. V sobotu před polednem jsme už přistávali v Kyjevu a měli jsme tudíž celé odpoledne na prohlídku města.

 


Přečti si: 27 fotek, které tě inspirují k návštěvě Kyjeva


 

Neděle už patřila Černobylu. Dopředu jsme si přes internet zabookovali jednodenní zájezd s ukrajinskou cestovkou Solo East Travel. Samozřejmě můžete Černobyl navštívit i na vlastní pěst, ale budete mít spoustu vyřizování s povoleními. Navíc se to nedoporučuje, protože se můžete vystavit zdravotnímu nebezpečí kvůli neznalosti současné situace v černobylské zóně a různé míře radiace. Cestovce stačí poskytnout jen pár osobních údajů včetně čísla pasu a všechno ostatní už zařídí za vás. Pokud vás zajímá, kolik takový zájezd stojí, na konci článku najdete kompletní vyúčtování celého našeho výletu v porovnání se zájezdem, který nabízí jedna nejmenovaná česká cestovka.

 

A jak zájezd do Černobylu probíhal?

S průvodci jsme měli sraz v 8 ráno na hlavním kyjevském náměstí Majdan. Nejprve proběhla jakási prezence a kontrola našich pasů, hned poté nás rozdělili do aut. Jelo se několika minibusy, přičemž každý po své vlastní ose. Naše skupinka čítala sotva 15 lidí a dva ukrajinské, anglicky mluvící průvodce. Překvapilo mě, že drtivá většina zájemců o zájezd byli mladí lidé.

 

 

Vezměme to ale pěkně popořádku… Cesta z Kyjeva k prvnímu checkpointu trvala necelé 2 hodinky. Během nich jsme shlédli několik dokumentů o černobylské katastrofě. U první kontroly jsme museli vystoupit z auta a ukázat se ozbrojenému vojákovi, který četl naše jména ze seznamu a my k němu postupně přistupovali s pasem.

 

 

Pak přišla na řadu zastávka v opuštěné vesnici Zalyssia. Dnes už by nikdo neřekl, že to bývala vesnice. Stal se z ní les s opuštěnými domky plnými osobních věcí, které tu majitelé při evakuaci zanechali.

 


Přešti si: Černobylská zóna 31 let po havárii mým objektivem


 

Po celou dobu z nás průvodci nespouštěli oči. Jeden stál vždy vpředu a prováděl nás po zajímavých místech, druhý se loudal na konci skupiny a dohlížel na to, aby se nikdo neocitl mimo prohlídkovou trasu.

 

 

Následoval oběd v Černobylu. Jsou všehovšudy pouze dvě možnosti, kde se v zóně najíst. Ani jedna z nich není nic extra, ale ruku na srdce – na místě jako je Černobyl ani žádný gastro zážitek nečekáte. Možná vás překvapí i to, že se přímo v Černobylu nachází hotel, který turisté využívají na přespání v rámci dvoudenního zájezdu.

 

 

Po obědě jsme zavítali přímo k sarkofágu čtvrtého reaktoru, který 26. dubna 1986 explodoval. Tehdy ihned po havárii přijeli na místo výbuchu hasiči a začali oheň hasit. Nevěděli, že kouř který dýchají, je vysoce radioaktivní. Nevěděli ani, co přesně hasí. Teplota reaktoru v tu chvíli dosahovala 2 000 °C! Poté byl reaktor zalit betonem. Celkem nedávno ale dostal zbrusu nový, ocelový kryt.

 

 

V blízkosti elektrárny protéká chladící ykanál, ve kterém plavou obří sumci. S průvodci jsme se je vydali nakrmit. Schválně si z fotky porovnejte sumce standardní velikosti (vlevo nahoře) s těmi ostatními.

 

 

Vrcholem celého výletu byla ale bezpochyby návštěva města duchů – Pripjati. Ve své době to bývalo nejmodernější město Sovětského svazu s padesáti tisíci obyvateli, kterým bylo v průměru 30 let. Všechno tam zůstalo tak, jak to tamní obyvatelé při evakuaci zanechali. I dnes můžete spatřit na šňůrách pověšené prádlo, v obchodech je stále k vidění vystavené zboží a nad celým městem ční obrovské ruské kolo.

 

 

Nakonec jsme se jeli podívat na radar Duga, který v minulosti sloužil k včasné detekci před raketovým útokem Západu proti Sovětskému svazu. Dnes slouží tenhle 150 metrů vysoký kolos už jen jako turistická atrakce.

 

 

Naši průvodci u sebe měli po celou dobu dozimetr, na kterém nám průběžně ukazovali aktuální míru radiace. Spousta lidí má strach, že ozáření, které během návštěvy Černobylu dostanou, může způsobit zdravotní komplikace. Můžu vás ale ujistit, že v současnosti je to zcela bezpečné. Za jeden den v zóně dostanete dávku 2.2 μSv, což je stejné, jako když sníte 220 banánů. Při cestě letadlem z Kyjeva do Toronta jste vystaveni 22 μSv a při rentgenu zubů 5 μSv. Jen pro zajímavost, těsně po explozi reaktoru se v jeho jádru hodnota radiace rovnala 25 Sv (25 000 000 μSv)!

 

 

Nakonec bych ještě ráda zmínila, kolik takový výlet stojí. Nedávno jsem totiž narazila na nabídku jedné české cestovky, která pořádá čtyřdenní výlet do téhle oblasti včetně prohlídky Kyjeva a jako zarytý lowcosťák se nemůžu ubránit malému srovnání. Cestovka si za čtyřdenní výlet na Ukrajinu, který obsahuje zpáteční letenku z Prahy do Kyjeva, ubytování se snídaní, exkurzí do Černobylu, provedení po Kyjevu a služby českého průvodce, účtuje 17 000 Kč.

 

A tolik nás to stálo?

Autobus Brno -> Bratislava 180 Kč
Letenka Bratislava -> Kyjev 1 260 Kč
Letenka Kyjev -> Budapešť 675 Kč
Autobus  Budapešť -> Brno 330 Kč
Ubytko v Bratislavě (za 1 noc) 396 Kč
Ubytko v Kyjevu (za 2 noci) 660 Kč
Zájezd do Černobylu včetně pojištění a povolení vstupu do zóny 2 110 Kč
Osobní útrata (jídlo, doprava po městě, suvenýry, atd.) 1 000 Kč

Celkem

6 611 Kč/osobu

 

To je, vážení, o více jak 10 000 Kč méně! A to jsme si navíc ještě dopřáli jednodenní zastávku v Bratislavě. Nicméně má to i své mouchy.

 

Nevýhody cestování na vlastní pěst

  • vše si musíte naplánovat sami
  • alespoň základní znalost angličtiny je nutností
  • pokud se vyskytne nějaký problém, musíte si poradit sami

 

Výhody cestování na vlastní pěst

  • několikanásobně nižší cena než při zájezdu s cestovkou
  • zažijete víc dobrodružství
  • můžete si dělat co chcete

 

Jak si užít Krakov v jednom dni

Krakov je označován jako jedno z nejkrásnějších polských měst. Naštěstí není zas až tak veliký, aby se nedal prozkoumat za jeden den. Samozřejmě ale, že čím delší dobu v Krakově strávíte, tím lépe budete schopni vstřebat místní atmosféru. I tak si ale myslím, že pokud na něj z nějakého důvodu budete mít pouhopouhý den, jeho návštěvu si užijete.

V tomhle článku bych vám chtěla dát pár tipů na místa, která byste v té rychlosti určitě neměli vynechat, nebo třeba kam zajít na tradiční polskou polévku žurek.

Jako obrovskou výhodu Krakova vidím to, že všechna zajímavá místa se víceméně nachází poblíž sebe. Proto určitě doporučuju zvolit ubytování přímo v centru, ať nemusíte řešit dopravu po městě. Mrkněte buď na Airbnb nebo na Booking, výběr je opravdu veliký. Pokud se rozhodnete vyhledat ubytko přes Booking, vyplatí se rezervovat si ho přes cashbackový portál PlnaPenezenka.cz, díky kterému získáte zpátky 3 % z celkové ceny pobytu. Služba funguje tak, že se zaregistrujete a přímo z jejich webu se prokliknete na e-shop, kde zrovna chcete nakupovat. PlnáPeněženka váš nákup zaregistruje a na účet na PlnéPeněžence vám pak vrátí určité procento z ceny nákupu, které si později můžete nechat vyplatit. Mně se takhle vrátilo zpátky 63 korun, což na jednu stranu není moc, ale nadruhou je to lepší než nic. Takže pokud chcete i vy z každého svého nákupu ušetřit nějakou tu kačku navíc, zaregistrujte se na PlnéPeněžence. Kromě Bookingu tu najdete i spoustu dalších obchodů typu Zoot, Mall, Kasa, apod.

A teď už k tomu, co dělá Krakov Krakovem. Místo, kam určitě zamíříte jako první, bude Královský Rynek – hlavní a zároveň největší krakovské náměstí. Najdete tady tržnici Sukiennici, Mariánskou baziliku a Radniční věž.

 

 

Určitě se projděte i okolními uličkami. Na každém rohu si pak můžete dát výborný obwarzanek (preclík). Pokud na nějaký stánek s obwarzanky narazíte, rovnou si jeden kupte. A nebo dva.

 

 

Po setmění dostává centrum Krakova úplně jiný náboj a určitě stojí za to se sem večer vrátit. Jenom se připravte na to, že tu bývá celkem rušno.

 

 

Dalším místem, které se nedá přehlédnout, je hrad a katedrála na kopci Wawel. Je odtud hezký výhled na Krakov a řeku Vislu. Nachází se tu taky nejznámější jeskyně v Polsku – Dračí jáma. Tu podle polské legendy obýval sedmihlavý drak, který utiskoval obyvatele města. Přemohl ho král Krak, po kterém pak byl Krakov pojmenován.

 

 

Pod hradem je stylová hospoda Pod Wawelem. Je sice trošku dražší, ale pokud se chcete opravdu dobře najíst, doporučuju zajít právě sem – žurek tu mají výborný a na porcích, ostatně jako ve všech polských restauracích, nešetří.

 

 

Jen kousíček od centra se nachází židovská čtvrť Kazimierz a přes řeku dál slavná továrna Oskara Schindlera. Hned za městem pak Kościuszkova mohyla nebo lom Zakrzówek. Dál od Krakova leží hluboko pod povrchem solný důl Wieliczka nebo koncentrační a vyhlazovací tábory Osvětim a Březinka. Nicméně na tohle všechno už vám nejspíš jen jeden den stačit nebude.

 

27 fotek, které tě inspirují k návštěvě Kyjeva

Letošní Velikonoce jsem strávila v Kyjevu – v jednom z nejstarších evropských měst, o kterém se dá bez nadsázky říct, že patří k nejkrásnějším městům na světě. Pravdou je, že mi to spousta mých přátel nechce věřit. Vy mi to ale snad uvěříte, až uvidíte následující sérii fotek. Z tohodle města dýchá nezaměnitelná atmosféra východní Evropy a narozdíl od jiných světových metropolí není Kyjev vůbec okoukaný.

Dostanete se sem letecky třeba z Bratislavy. Ceny letenek jsou navíc celoročně za velmi přijatelnou cenu. Kyjev je pak sám o sobě velmi levný – jízdenka na metro stojí 4 koruny, v centru města se najíte do stovky.

Pojďte se teď na chvíli přenést na východ. Udělejte si pohodlí a nějaký dobrý drink (k navození tý správný atmošky nejlépe panáka vodky) a jdeme na to! Virtuální prohlídka Kyjevem, kterou s přehledem zvládnete za jeden den, právě začíná…

 

#1 Kyjev z ptačí perspektivy. Pokud přilétáte ze západu na letiště Zhulyany, čeká vás vyhlídkový let, při kterém obkroužíte město kolem dokola. Doporučuju si proto rezervovat místo u okýnka.
#2 Ubytko jsme si rezervovali přes Airbnb. Bydleli jsme přímo v centru Kyjeva 5 minut od Majdanu v bytě za 626 Kč pro 4 osoby na noc – neber to.
#3 Kontroverzní dominantou Kyjeva je nerezová socha Matka Vlast. S výškou 102 metrů a váhou 30 tun patří mezi největší sochy na světě!
#4 V jedné ruce drží ohromný štít, který se stal vyhledávanou rozhlednou. My se nahoru bohužel nepodívali. Rozhledna totiž byla tou dobou uzavřená.
#5 V podnoží sochy se nachází muzeum druhé světové války, kterému Kyjevané přezdívají „pod sukní“.
#6 Obrovitost sochy nejlépe vynikne z dálky.
#7 Jen kousek od Matky Vlasti se nachází pravoslavný klášterní komplex Kyjevskopečerská lávra.
#8 Jako lávra je označován vysoce postavený mužský klášter a pečery jsou zdejší posvátné jeskyně.
#9 A je odtud nádhený výhled!
#10 Základy Kyjevskopečerské lávry byly položeny už v roce 1051!
#11 V komplexu Kyjevskopečerské lávry najdete hned několik katedrál a kostelů. Katedrála Dormition je asi nejimpozantnější.
#12 Obrovské zrcadlové vejce uprostřed nádvoří nesmí chybět – jsou přece Velikonoce!
#13 Katedrála Dormition podruhé.
#14 V roce 2007 byla Kyjevskopečerská lávra zvolena jedním ze sedmi divů Ukrajiny.
#15 Dominantou areálu je 96,5 metrů vysoká zvonice.
#16 V Kyjevu najdete nejhlubší stanici metra na světě. Jedná se o zastávku Arsenalna, která se nachází v hloubce 107 metrů!
#17 Uprostřed hlavního náměstí Kyjeva – Majdanu – stojí vysoký sloup, který má připomínat nezávislost Ukrajiny na někdejším Sovětském Svazu.
#18 Na první pohled málokoho napadne, že se na Majdanu v minulosti odehrávaly brutální demonstrace (v únoru 2014 tu byla postřílena asi stovka lidí). V současné době tohle místo pulzuje opět naplno. Když ho ale prozkoumáte důkladněji, pár šrámů tam skutečně objevíte…
#19 Na jihovýchodním rohu Majdanu je vyhlídka, odkud budete mít celé náměstí jako na dlani.
#20 Další vejce. Stovky vajec na prostranství před chrámem svaté Žofie… Tenhle chrám je považován za matku všech ortodoxních ruských kostelů a byl založen už v roce 1037.
#21 Chrám svatého Ondřeje je ve srovnání s ostatními kyjevskými chrámy prcek, ale podle mě je ze všech nekrásnější.
#22 Andriivs’kyi descent je něco jako zlatá ulička v Praze a koupíte tu pěkné suvenýry.
#23 Téhle čtvrti se jinak přezdívá „kyjevský Montmartre“.
#24 Z uličky Andriivs’ky descent vedou nenápadné ocelové schody na kopec Zamkowa Góra. Je odtud opravdu nádherný výhled.
#25 Jarní deštík nad Kyjevem.
#26 Kyjevský bulvár Kresčatik je hlavní kyjevskou třídou a měří 1 300 metrů. Každou neděli se na celý den uzavře a je z něj klidná pěší zóna.
#27 Jak je zvykem, na závěr přidávám fotku tradičního místního pokrmu, v tomto případě kyjevského kuřete. Jedná se o mleté kuřecí maso plněné šunkou a sýrem v trojobalu, podávané s bramborovou kaší. Za vyzkoušení taky stojí pirohy nebo pravý ukrajinský boršč.

 

CabinZero, parťák každého lowcosťáka

Když mě oslovili s nabídkou spolupráce na vyzkoušení a následné zrecenzování produktu CabinZero, čmuchala jsem, že to bude výjimečný produkt. Že bude ale až tak skvělý, to jsem nečekala. Je vymazlený do posledního detailu a až na jednu výtku, o které se později dočtete v článku, jsem s ním byla spokojená.

V ČR tyhle krasavce pořídíte zatím jen na Bagalio.cz. Mimochodem kolem jejich kamenné prodejny chodím každý den do práce. Domluvit se proto na osobním odběru nebyl žádný problém. Jakmile jsem tohodle fešáka spatřila na vlastní oči, byl okamžitě můj. Odnesla jsem si ho domů a slíbila mu, že se spolu už velmi brzy vydáme na výlet.

 

O  několik dní později…

Den D je tu a my konečně vyrážíme na prodloužený víkend do Kyjeva. Nejprve si ale musím zabalit. Jarní počasí je zrádné, a tak do batohu přihazuju pro jistotu od každého kusu oblečení něco, vrstvení je teď prý IN. Ač se to navenek nezdá, uvnitř je batůžek opravdu prostorný – na 4 dny akorát.

 

 

V batůžku najdete vnitřní polstrovanou kapsu na noťas, další dvě kapsy na zip na drobnosti a jednu velkou kapsu zvenku. Báglík je ušitý z kvalitní pevné látky která je navíc nepromokavá. Zapnete ho bytelnými zipy, které mají očka na provléknutí zámku. A to nejlepší na konec – pokud se vám batůžek ztratí, je tu díky integrovanému systému Global Luggage Tracker od společnosti Okoban pravděpodobnost, že se k vám vrátí zpátky (alespoň teoreticky, lidé jsou různí). Jedná se o číslo vyražené na kousku plastu, který je pevně upevněn k batohu. Po aktivaci a registraci na internetu bude každý vědět, komu tenhle nalezenec patří.

 

 

A už vyrážíme vstříc společnému dobrodružství. Nejprve autobusem z Brna do Bratislavy, kde se batoh osvědčil jako velmi skladný v prostoru nad hlavami, a hned poté z Bratislavy do Kyjeva, odkud letíme s nízkonákladovkou Wizz Air.

 

 

Že na velikosti záleží dokazuje následující fotka. Wizz Air je známý pro své nejmenší povolené rozměry batožiny v dějinách nízkonákladovek vůbec. Nutno podotknout, že existuje několik velikostí batohů CabinZero, které přesně sedí na povolené rozměry nízkonákladových dopravců. Ten můj – nejmenší vyráběná varianta Classic Mini Ultra-light – je přesně dělaný na rozměry právě na palubu letadel společnosti Wizz Air. Né že bych tomu nevěřila, ale pro jistotu si tenhle fakt ověřuju ještě na letišti v Bratislavě, kde cpu batůžek do kontrolního koše. Sedí jako prdel na hrnec. Ba co víc, zdá se, že by snesl ještě trochu „přifouknout“.

 

 

Po příletu do Kyjeva kontroluju obsah batohu. K mému údivu oblečení stále drží v komínkách. Velmi se mi taky osvědčily již zmíněné kapsy na zip, kam jsem uložila všechny drobnosti, aby se mi v průběhu cesty nerozházely po batohu.

 

 

Na Ukrajině plánujeme strávit prodloužený víkend. Kromě Kyjeva je na programu taky legendární Černobyl. Z obavy z poločasu rozpadu ale báglík nechávám na ubytku. Následuje cesta domů, kam letíme opět s Wizz Airem, avšak tentokrát přes Budapešť, kde si potvrzuju fakt, že CabinZero je koncipovaný jen čistě jako zavazadlo do letadla, nikoliv jako trekový batoh. Dvě hodiny chození po Budapešti stačily k tomu, aby mě z něj lehce rozbolely záda.

 

 

Co dodat závěrem… Předem bych chtěla poděkovat společnosti Bagalio za spolupráci, protože díky nim jsem objevila opravdu kvalitní produkt a to jak po stránce zpracování, tak z pohledu praktického využití. Je vidět, že za jejich vznikem stojí člověk, který má sám s cestováním bohaté zkušenosti a umí v tom chodit. Pokud jste lowkosťák tělem i duší, určitě si nebudete u nízkonákladovek, kde je příruční zavazadlo omezené svojí velikostí v ceně letenky, připlácet za větší nebo dokonce za odbavený kufr. Tehdy jistě oceníte vlastnosti, které CabinZero nabízí.

 

Noční stopover v Hong Kongu

Hned na začátek bych si dovolila jednu krátkou poučku, kterou mějte stále na paměti. Ta poučka je velmi jednoduchá a zní následovně: Stopover je vždycky skvělý nápad!

Myšlenka stopoveru se mi odjakživa náramně zamlouvala. Umět vytěžit z dlouhé čekací doby na letišti co možná nejvíc totiž není umění, ale obyčejná vyčůranost. A o to mi jde především! V případě naší zastávky v Hong Kongu při cestě na thajský ostrůvek Koh Samui to byl ale dopředu zamýšlený plán. Při rezervaci letenek jsme záměrně zvolili přestup v Hong Kongu s delší časovou prodlevou, ze které se nakonec vyklubalo krásných 15 hodin. Mělo to jen jeden malý háček – bylo to přes noc. Na druhou stranu, i noční stopover může mít své výhody. Hong Kong, jakožto nejhustěji osídlená oblast světa, je totiž v noci opravdu kouzelný paradoxně právě díky tomu, že na ulici nepotkáte ani nohu.

Do Kong Kongu jsme dorazilli po úmorném dvanáctihodinovém letu z Londýna. Zprvu jsem měla obavy, abychom nebyli po tak dlouhé cestě unavení. To se ale nakonec ukázalo jako planá obava, jelikož se nám v letadle podařilo na pár hodin usnout. Do karet nám navíc hrál fakt, že i když už byl po našem příletu v Hong Kongu večer, naše tělo se řídilo podle evropského času, tudíž jsme měli pravé poledne. Přímo na letišti jsme si koupili lístek do první stanice speciální linky metra, která spojuje letiště s městem. Tahle linka má jednu nevýhodu – je hodně, ale opravdu hodně drahá (ostatně jako všechno v Hong Kongu). Proto jsme hned na první možné zastávce přestoupili na „normální“ metro za přijatelnější cenu a koupili si jednodenní Tourist Pass s neomezenou jízdou metrem na 1 den.

 



 

Pokud strávíte na nějakém místě tak krátkou dobu, nemůžete si klást příliš velké nároky. Proto jsem stopover v Hong Kongu pojala velmi jednoduše: dala jsem si za cíl poznat ho z pohledu místních. Ačkoliv návštěvu nejvyhlášenější hongkongské atrakce – vyhlídku The Peak – jsme si neodpustili. Dechberoucí výhled se ale nakonec pro mlžný opar nad městem nekonal. Alespoň že cestou na vyhlídku bylo chvíli jasno. Následovala procházka typickými hongkongskými uličkami, ochutnávka tradičních knedlíčků dim sum a projížďka v ding dingu.

 












 

V průběhu noci utichl v ulicích veškerý ruch, město se vylidnilo a krom pár taxíků a několika náhodných jedinců mířících z baru domů jsme nepotkali ani živáčka. Dokonce jsme byli i prvními cestujícími v metru, kam jsme s předstihem dorazili ještě před jeho otevřením. Tady jsme prohlídku města zakončili a vyrazili zpátky na letiště.

 







 

Na letišti jsme nakonec měli ještě několik hodin k dobru, což jsem využila k jeho prozkoumání. Z mého profesního pohledu stavařky mi totiž tohle letiště přijde nesmírně zajímavé. Nejenže se nachází na uměle vytvořeném ostrově, ale neustále na něm probíhají rozsáhlé stavební úpravy, které jsou z terminálu 2 dobře viditelné. Z pohledu ženy perfekcionistky pak hodnotím kladně jeho supermoderní interiér se záhonky s živými květinami a dekoracemi připomínajícími blížící se příchod nového čínského roku. Ten bude letos (2017) ve znamení kohouta.

 




 

Co říci závěrem… Hong Kong je jedno z těch měst, které má svou nezaměnitelnout atmosféru. Kouzelný je obzvlášť po setmění, když se úzké uličky zahalí do neonových barev a line se jimi vůně grilovaného masa a exotického koření. Zamilovat si tohle místo není vůbec těžké a je úplně jedno, jestli v něm strávíte hodinu, den a nebo celý rok (kéž by…).

 

5 bizardností na Koh Samui

Při svých cestách občas narazím na věci, které mi hlava nebere. Jinak tomu nebylo ani na thajském ostrůvku Koh Samui, kde se to bizardnostmi jenom hemží…

 

#1 Jméno ostrova

Už samotný název ostrova je dost podezřelý. Dodnes totiž nevím, která možnost je vlastně ta správná. Samui, Koh Samui a nebo Ko Samui? V průvodcích, v mapách, na letištích – všude je název interpretován jinak.

 

#2 „Letiště“

Místní letiště – dá-li se tak vůbec nazývat – je hodně zvláštní. Nejen, že je celé z papundeklu a například při pasové kontrole vás od vstupu do země dělí jen natažená páska, navíc je ve vlastnictví aerolinky, což nebývá moc obvyklé. Ta si ho tu vybudovala jen proto, že na ostrově žádné letiště nebylo. Lidé sem přijížděli trajektem z pevniny, což je vlastně stále nejčastější způsob, jakým na ostrov proudí davy turistů. Přímé lety na Koh Samui jsou totiž nechutně drahé.

 

 

#3 Mumifikovaný mnich ve vitríně

Ne, opravdu nežertuju. I takovéhle „poklady“ ostrov ukrývá. Jen pro zajímavost, jedná se o 44 let starou mumii mnicha Phra Khru Samathakittikhuna, který předpověděl svojí vlastní smrt. Jeho tělo pak bylo přemístěno do prosklené vitríny a má být jakýmsi symbolem pro budoucí generace buddhistů.

 

 

#4 Buddhova tajná zahrádka

Ve středu ostrova, hluboko v džungli a daleko od civilizace leží tajná Buddhova zahrádka. Narazili jsme na ni úplnou náhodou, když jsme zabloudili do hor. Ze všech těch prazvláštních sošek a opuštěné svatyně jsem neměla moc dobrý pocit. Dodneška jsem navíc nenašla sebemenší informaci o tom, jaký má tohle místo význam.

 

 

#5 Hin Ta & Hin Yai

Hin Ta & Hin Yai v překladu znamená dědeček a babička. Jedná se o zajímavě seskupené kameny na pobřeží pláže Lamai. Příroda si v tomhle případě docela vyhrála, když z balvanů vytvořila pánské a dámské přirození. Obzvlášť pak to pánské neunikne žádnému oku. Mimochodem tohle je na ostrově jedna z nejpopulárnějších atrakcí. Lákají na ni obří billboardy u silnice a stala se i předlohou některých suvenýrů.