Road trip po Francii

Není nic skvělejšího, než podzimní výletování. Pokud si to navíc střihnete takovou krásnou zemí jako je Francie, stane se z toho nezapomenutelný zážitek.

Začalo to vlastně docela nevinně, jednosměrnou letenkou z Prahy do Bordeaux za 250 Kč. Nakonec se z toho vyklubal jedenáctidenní road trip napříč západním a severním pobřěžím Francie s konečnou zastávkou v Paříži. Odtud jsme ostatně odlétali za pět minut dvanáct – v noci ze 13. na 14. listopadu, kdy došlo k sérii teroristických útoků a my jsme shodou okolností bydleli jen pár bloků od místa, kde k jednomu nich došlo. Když ale opomenu tuhle nepříjemnou skutečnost, hodnotím Francii jako jednu z našich nejvydařenějších cest!

V tomto článku vás provedu den po dni naším francouzským dobrodružstvím, které bude jak jinak než par excellence!

 

 

DEN 1.

Do Bordeaux jsme dorazili nad ránem, po krátkém nočním letu z Prahy. Následující 2 dny jsme pak strávili v jednom stylovém kamenném stavení uprostřed vinic poblíž městečka Génissac. Vidíte na první fotce ten bílý domek dole pod vinicí? Tak to je on. Zkrátka a dobře, ubytování přes Airbnb (jak jsme ostatně bydleli po celou dobu tohoto tripu) opět nezklamalo. Největší předností okolí Bordeaux je fakt, že tohle místo není vůbec okoukané. Přitom nabízí tolik zajímavých míst k vidění. První den jsme se rozkoukávali po sousedství Génissacu, degustovali místní vína a sýry, fotili vinice…

 

 

DEN 2.

Druhý den jsme už vyrazili prozkoumat samotné Bordeaux. Musím říct, že tohle město je opravdu okouzlující a jeho návštěvu bych každému rozhodně doporučila.

 

 

DEN 3.

Nedaleko Bordeaux najdete nejvyšší dunu Evropy. A to bychom nebyli my, kdybychom se ji nevydali prozkoumat. Duna du Pyla je momentálně vysoká 107 metrů a ročně se rozšíří o 5 metrů směrem do vnitrozemí. Skvělé je, že tohle místo není profláknutou turistickou atrakcí. No a jelikož jsme tam vyrazili na začátku listopadu v dopoledních hodinách, nikdo další kromě nás a jednoho běžce tam nebyl.

 

 

Odtud jsme se vydali na dlouhou cestu do La Rochelle se zastávkou v Cognacu, odkud pochází jeden slavný druh brandy. Jestli hádáte koňak, hádáte samozřejmě správně. Aby se mohl koňak nazývat koňakem, musí splňovat několik přísných kritérií. Jedním z nich je i to, že musí pocházet právě z okolí městečka Cognac.

 

 

Po „koňaku“ následovala krátká zastávka nedaleko města Fouras. Z pevniny lze odtud pozorovat dvě pevnosti v moři. A vsadila bych boty na to, že z té jedné nám mával sám otec Fura (pevnost Boyard).

 

 

DEN 4.

Z La Rochelle přes Nantes do Vannes. Na tomhle dni toho vlastně moc zajímavého nebylo. Snad jen krom impozantní katedrály v Nantes a faktu, že jsem ten den měla narozeniny.

 

 

DEN 5.

Původně jsme měli v plánu ve Vannes pouze přespat a ráno jet zas o kus dál. Naštěstí jsme měli úžasné hostitele, kteří nám i přes jazykovou bariéru poradili, co všechno je ve městě k vidění. Jsem moc ráda, že jsme se o tuhle krásu neochudili. Ať už to bylo nádherné historické centrum s tradičními domky s hrázděným zdivem, starobylé hradby, tržnice či přístav – stálo to za to!

 

 

Po Vannes vedla naše cesta na severní pobřeží Bretaně – na mys Cap Fréhel. Cap Fréhel je údajně nejpůsobivějším mysem v celé Francii. Pravdou je, že skály zvedající se do výšky až 70 metrů nad mořem působí opravdu impozantně.

 

 

DEN 6.

Na pořadu 6. dne byl přílivový ostrov Le Mont Saint Michel. Záměrně jsme sem z doporučení našich hostitelů vyrazili už velmi brzy ráno, abychom se vyhnuli davům turistů. Rozdíl výšky mořské hladiny při přílivu a odlivu je cca 15 metrů, takže je buď tahle hora obklopena tekutými písky nebo plave v moři. Od pobřeží voda ustupuje do vzdálenosti neuvěřitelných 10 až 15 kilometrů.

 

 

Po Sain Michel jsme se po trase vrátili o kousek nazpět do nedalekého přístavního města Saint Malo. Spisovatel Gustave Flaubert ho označil jako „kamenná koruna na vlnách“ a já můžu jen potvrdit, že tohle místo je opravdovým skvostem! Pláž před hradbami bývá velmi rychle zatopena. Rozdíl přílivu a odlivu může být až 15 metrů.

 

 

K večeru jsme dojeli na pláž Omaha v Normandii. Místo, kde toho až tolik zajímavého k vidění není, avšak v souvislosti s historií je tohle místo nabité takovou prazvláštní atmosférou. V jednu chvíli nevíte, jestli být smutný, nebo se radovat. Nedaleko pláže je i americký hřbitov s bílými kříži.

 

 

DEN 7.

Sedmý den se zastavujeme v krásném přístavním městečku Le Havre, kde jsem úplně poprvé okusila pravou chuť Francie (čti kastrol plný slávek).

 

 

Severní pobřeží Normandie skrývá spoustu skvělých míst. Jednou z nich je i městečko Étretat s krásnou oblázkovou pláží nebo Fécamp s výhledem na skalní útvar křídových útesů. Nebýt těch větrných mlýnů, měla bych pocit, že se tu zastavil čas. O turistu tu nezavadíte a přitom je tu toho tolik k vidění. Nachází se tu i volně přístupný rozsáhlý komplex podzemních bunkrů z druhé světové války, které jsme samozřejmě prozkoumali skrz naskrz.

 

 

DEN 8.

Každý den na cestě nám dal poměrně zabrat. Ale s tím už musíte během delšího road tripu tak nějak počítat. Pravdou je, že jen samotný zážitek z věčného přejíždění z místa na místo je něco, co mě na cestování baví snad ze všeho nejvíc. Trochu unavení jsme se tedy vydali na cestu do Remeše omrknout tamní katedrálu Notre Dame. Ano, tady byli korunováni všichni ti francouzští králové.

 

 

Den 9.

Poslední cesta vedla přes Épernay, kde jsme v místních sklepích okusili slavného Moëta s Chandonem. To bylo ostatně poprvé a na delší dobu naposled, kdy jsem takovéto luxusní šáňo pila. Z Épernay jsme vyrazili rovnou do Paříže, kde se nám to hned ze začátku trochu zkomplikovalo. Nebudu se tady o tom víc rozepisovat – o našem problému s autopůjčovnou, který naštěstí vyústil ve šťastný konec, se dočtete tady.

 

 

DEN 10.

Následovala taková ta klasická procházka po Paříži…

 

 

DEN 11.

V Paříži naše cesta končí. Ještě se ale můžete podívat na jedno celkem nepovedený video z téhle cesty, které jsem před časem sestříhala.

 

 

Jak se nám povedlo získat peníze zpět z neuznané reklamace autopujčovny Europcar

Celá naše anabáze se společností Europcar odstartovala jako každé jiné půjčení automobilu v zahraničí, v našem případě 3. 11. 2015 na letišti v Bordeaux. Auto jsme měli zarezervované předem. Tentokrát jsme ale volili rezervaci napřímo bez prostřeníka, kterým je ve valné většině našich výletů Rentalcars.

Auto jsme tedy vyzvedli, podepsali vše potřebné, převzali na pohled skvělé retroautíčko a vyrazili vstříc našemu dobrodružství. Celý roadtrip po Francii, z Bordeaux až do Paříže, proběhl na jedničku. Problém nastal až při samotném vrácení auta. Jelikož jsme Paříž neznali a nechtěli s autem do centra, rozhodli jsme se už při rezervaci vrátit auto na okraji města. Volba tehdy padla na letiště Le Burget a osudné datum 11. 11. 2015. Přijde vám tohle datum nějak zvláštní, něčím významné? Nám ne, jelikož nejsme Francouzi a samozřejmě nás ani náhodou nenapadlo podívat se do tamního kalendáře, kde bychom zjistili, že právě na toto datum připadá svátek – tzv. Den klidu zbraní – konec 1. světové války. Nenapadlo to nás, nikoho v Europcaru, ani jejich rezervační systém jako takový – což je ta největší potíž. Hmm, žádný problém, říkáte si, na letištích přeci bývají vyhrazená parkoviště pro vrácené vozy a schránky na klíče, takže když nikdo ve sváteční den není v práci, v podstatě se nic neděje. Ano, někde to tak možná funguje, v případě letiště Le Burget a Europcaru však nikoliv.

 

 

Vypadalo to tedy tak, že jsme v daný čas dorazili na letiště, po delším bloudění našli pobočku Europcaru, ale v ní ani živáčka. Na plotě visela informace o nemožnosti vrácení auta mimo pracovní dobu z důvodu absence jak parkoviště, tak i boxu na klíčky. Po zralé úvaze tedy následoval další logický krok – kontaktování infolinky. Na třetí pokus se nám podařilo spojit s živým operátorem, který však ani po delší pauze nebyl schopen věc rozumým způsobem vyřešit, a tak nám jako jediné možné řešení nabídl vrácení auta o den později. Parkování v centru Paříže (které jsme navíc neměli zmapované, jelikož jsme s ním nepočítali) jsme se chtěli vyhnout, stejně tak jako již zmíněnému řízení po centru metropole. Po nějaké době nás ještě napadla absurdní situace, která by se nutně odehrála v případě, že bychom měli letenky na ten samý den – to bychom zřejmě klíče hodili do nejbližšího kanálu nebo nechali na předním kole a doufali, že se auta jako první zmocní pokudmožno někdo, kdo má na pracovní smlouvě v kolonce zaměstnavatel uvedenou společnost Europcar.

Protrpěli jsme tedy cestu do centra Paříže v dopravní špičce, našli k našemu ubytování nejbližší možné parkoviště a odebrali se s bagáží vstřív ubytování. Na tomto místě se sluší ještě podotknout, že výše zmíněné parkovistě není svou povahou primárně určeno pro noční parkování, jedná se o parkoviště využívané převážně turisty po dobu několika hodin denně u příležitosti návštěvy centra města. Spadli jsme tudíž do nejdražšího tarifu, takže nás parkování přes noc vyšlo na celých 36,8 EUR. Není to bůhvíjaká částka, nicméně dala by se za ní pořídit poměrně slušná večeře pro dva cestovatele, takže jsme byli z celé věci mírně řečeno rozladěni. Logicky vzato by náklady spojené s parkováním v této situaci měl nést ten, kdo udělal chybu – v tomto případě společnost Europcar, resp. její rezervační systém. Bláhová myšlenka.

Druhý den z rána jsme tedy vyrazili opět vstříc pobočce společnosti Europcar na letiště Le Burget. Brána byla otevřená, v půjčovací „budce“ se svítilo, vše bylo růžové. Tuto barvu vydržela celá situace mít zhruba třicet minut, než jsme se zaměstnanci vůbec dokázali (díky absenci jejich angličtiny a nutnosti zvát dalšího zaměstnance, který trochu uměl) domluvit na tom, cože nám to vlastně vadí. Poté bylo ústy neanglicky hovořícího zaměstnance sděleno anglicky hovořícímu a následně nám to, že chápou naší situaci, nicméně parkovné nám neproplatí a navíc nám naúčtují poplatek za 1 den držení auta navíc. Růžovou vystřídalo zatmění před očima, lapání po dechu a následné klidné, nicméně razantní odmítnutí. Celá situace se nadále stupňovala a tón konverzace přidával na ostrosti. Celé to skončilo tak, že jsme hned na místě volali reklamační infolinku společnosti, kde nám bylo sděleno že bohužel mohou danou situaci řešit až po uplynutí doby 3 pracovních dní od vrácení auta. S velkým znechucením a malou vidinou naděje nám nezbylo nic jiného, než odejít a zkusit si alespoň trochu užít nedlouhého pobytu v Paříži, ze kterého nám tato nemilá situace v Europcaru ukrojila nezanedbatelný kus.

 

 

Po příletu domů jsme se o danou věc začali zajímat. Následovalo několik telefonátů na infolinku Europcaru, několik elektronických reklamací, dopisování si s operátory zákaznického centra… Vše bez úspěchu. Resumé bylo takové, že parkovné se nevrací a auto jsme prokazatelně měli den navíc. Zde bychom rádi poděkovali paní/slečně Vendule Ernestové, kterou jsme v dané věci také kontaktovali a která vyjádřila politování nad chováním svých francouzských kolegů a jako alespoň malou náplast nabídla voucher pro bezplatný přechod na vyšší kategorii automobilu u další výpůjčky.

S Francouzy to ale tak či tak nehnulo a tak nezbylo, než zapátrat dále a zjistit, co lze v dané věci ještě podniknout. Jako neocenitelný pomocník se ukázal Google a také Česká Obchodní Inspekce (ČOI). Ta na TĚCHTO stránkách bezplatně pomáhá spotřebitelům při sporech s podnikateli z jiných členských zemí EU. V praxi tedy zjednodušeně funguje jako jakási spojka mezi tuzemským spotřebitelem a zahraničním prodejcem v případě reklamace/řešení sporu. Jejich stránky jsou nabity informacemi, takže je nemá cenu přepisovat do tohoto článku. Stěžejní pro náš příběh byl TENTO elektronický formulář, který jsme vyplnili, uvedli všechny potřebné informace, přiložili veškerou dokumentaci a odeslali k posouzení. Po několika málo dnech se mailem vrátila kladná odpověď, která potvrdila náš nárok a celá věc tudíž putovala k Francouzské mutaci naší ČOI. Ta poté komunikovala s tamní pobočkou autopůjčovny. Za několik dalších dní se vrátilo rozhodnutí, ve kterém nám ČOI zvěstovala uznání našeho nároku autopůjčovnou bez dalšího jednání a okamžité vrácení požadované částky (poplatek za parkovné + poplatek za držení auta 1 den navíc). Zdánlivě nekonečná anabáze, která nám lezla mírně řečeno krkem několik týdnů, tak nabila svého šťastného konce.

Co říci závěrem? Nevzdávejte se! V jakkoli vypjatém a zdánlivě neřešitelném sporu podobného ražení je s mírným úsilím možné udělat doslova zázraky. Chce to se jen s celou věcí nesmířit, trvat na svých právech a dožadovat se řešení.

 

6 úžasných věcí, které si při návštěvě Bordeaux rozhodně nesmíš nechat ujít

Když se řekne „bordó“, představí si většina z nás víno temné barvy a výrazné chuti. Že uprostřed jedné z nejúrodnějších vinařských oblastí ve Francii leží i stejnojmenné město s bohatou historií, jehož pamětihodnosti najdeme na seznamu světového dědictví UNESCO, se už ale vybaví málokomu. Bordeaux je krásné město plné staveb převážně z 18. století, kostelů, věží a bran. Pojďte se mnou zavzpomínat na můj výlet do téhle fascinující končiny a nechte se alespoň virtuálně provést jejími malebnými uličkami, po nábřeží řeky Garonny či na nedaleká místa, která vám vezmou dech!

 

#1 Place de la Bourse

Burza patří k nejpopulárnějším místům v Bordeaux a právem i na seznam světového dědictví UNESCO. Původně zde stála socha krále Ludvíka XV. Ta však byla během francouzské revoluce svržena. Dnes tu najdete impozantní symetrické budovy z 18. století, kašnu Tří Grácií a především největší vodní zrcadlo na světě – Miroir d’eau.

 

 

#2 Basilique Saint-Michel

Tahle gotická katedrála se může chlubit druhou nejvyšší zvonicí ve Francii. Buďte si jistí, že se vám se svou výškou 114 metrů nevejde do jednoho záběru! Nabízí se z ní však nádherný výhled na celé město.

 

 

#3 Place des Quinconces

Jméno tohoto náměstí (Quinconces) je odvozené od uspořádání ploch s vysázenými stromy – do stejného tvaru jako značka pětky na hrací kostce. Krom toho patří Place des Quinconces k největším náměstím v Evropě! Dominují mu dva sloupy vysoké 21 metrů a obrovská kašna s nádhernými sochami.

 

 

#4 Quais de Bordeaux

Procházka po nábřeží řeky Garonny je rozhodně tím nejvíc top zážitkem, který lze v Bordeaux zažít! Lze odtud pozorovat všechny hlavní památky města. Nejkrásnější úsek se nachází na cestě od katedrály Basilique Saint-Michel k náměstí Place des Quinconces.

 

 

#5 Vinice

Stačí vyjet jen kousek za město a ihned se ocitnete uprostřed vinařského ráje! Dokonce si budete připadat, jako byste projížděli samotnými vinicemi. A pokud dostanete chuť na sklenku červeného (ovšem Bordeaux exportuje i vína bílá), stačí se zastavit v některém z mnoha vinařství, jejichž billboardy vás po cestě budou lákat na degustaci. Jo a ještě jedna důležitá věc – ve Francii je povoleno řídit s 0,5 promile v krvi, takže ani řidič neostrouhá.

 

 

#6 Dune du Pilat

Nejpozoruhodnějším místem, jaké můžete v okolí Bordeaux navštívit, je hodinu cesty autem vzdálená největší duna Evropy – Dune du Pilat. Její výška se neustále mění, momentálně dosahuje 110 metrů nad hladinou moře a stále se rozšiřuje. Každý rok pohltí asi 5 metrů vnitrozemí. Na dunu se dá dostat jednoduše po schodech. Dobrodruhům, kteří mají rádi adrenalin, však doporučuju zvolit si svou vlastní cestu odkudkoliv a na dunu vyšplhat. Je to fuška, ale za ten pocit to stojí!