Road trip Severní Amerikou shrnutý do devíti videí

Dvě pobřeží Severní Ameriky, 24 dní na cestách a bezmála 7 300 najetých kilometrů – taková je bilance našeho loňského roadtripu po Severní Americe. Bylo to vzrušující, ale zároveň i neskutečně náročné a vyčerpávající. Ne vždycky nám vše vyšlo tak, jak jsme si dopředu naplánovali, ale paradoxně právě na tyhle situace vzpomínám ze všech nejraději. A že to občas nebylo vůbec jednoduché, to zjistíte po shlédnutí následující devítky videí, poctivě mapujících všechny emoce, které nás na cestě doprovázely – od nadšení přes zklamání až po únavu… a taky trochu trapnosti (pochopíte, až po stopadesáté uslyšíte větu začínající slovy „Právě se nacházíme …“). Ve vlogování jsem jinak úplný amatér, tak to, prosím, berte s rezervou.

 

#1 Stopover v Amsterdamu

Náš výlet začal zastávkou v holandském městečku Haarlem, kde jsme si malým nedopatřením udělali krátký stopover. Nedopatřením proto, protože jsme si při rezervaci letenek nevšimli delší časové prodlevy na letišti v Amsterdamu. To nám ale nakonec nevadilo, naopak. Holandsko mám až na samotný Amstr moc ráda. Když jsme pak hledali ubytko na jednu noc, dopátrali jsme se k malebnému městečku Haarlem, které je od letiště kousek a je snadno dostupné místním em-há-déčkem. Ubytovali jsme se jako vždy přes Airbnb u jednoho z nejlepších hostitelů, u jakého jsme kdy bydleli! Samotný Haarlem je pak opravdu nádherný a přitom tam o turistu nezavadíte. Zavítali jsme i do místního pivovaru Jopen, který se nachází ve stylovém prostředí bývalého kostela.

 

 

#2 If you’re going to San Francisco…

San Francisco mě jedním slovem nadchlo, což se o ostatních městech Severní Ameriky (snad jen vyjma New Yorku), která jsme v rámci tohoto road tripu navštívili, moc říci nedá. Strávili jsme tu pouhé 3 dny, ale s přehledem jsme stihli všechno, co jsme chtěli. Největším překvapením pro mě byla návštěva Alcatrazu, od které jsem nečekala vůbec nic a nakonec to byla opravdová pecka! Neopomněli jsme se několikrát projet po Golden Gate Bridge a nepřišli jsme ani o to pravé sanfranciské počasí (čti město v mlze).

 


Přečti si: Jak si užít San Francisco na maximum


 

Poslední den v San Franciscu jsme pak paradoxně strávili z části mimo město – u domu Steva Jobse, v Apple Campusu a Googleplexu.

 

 

#3 Hledání ztraceného člena v divočině

A pak to začalo. Ze San Francisca jsme vyrazili do Napa Valley, z Napa Valley k Lake Tahoe, od Lake Tahoe do Mammoth Lakes atd. Ten opravdový road trip nám právě začal! V praxi to znamenalo následovné – každé ráno jsme se vzbudili na jiném místě, odtud jsme se půl dne přesouvali k našemi cíli a večer opět ulehli do čerstvě povlečených peřin. Krajina se nám doslova měnila před očima. Při cestě z Carson City do Mammoth Lakes se nám lepila smůla na paty. Kamkoliv jsme totiž chtěli jet, tam byla uzavřená silnice. To by nebyl takový problém, kdyby to ovšem nebyla jediná silnice široko daleko vedoucí k našemu cíli, aniž bychom museli zdlouhavě objíždět celé pohoří Sierry Nevady. Z toho důvodu jsme z itineráře vypustili Yosemitský národní park. Taková škoda… Nicméně jsme si to vynahradili procházkou po pohoří Mammoth Mountain, které hodnotím jako jedno z nejkrásnějších míst, jaké jsme v rámci tohoto road tripu navštívili! Zažili jsme tam ale i celkem krušné chvíle, když se nám uprostřed divočiny ztratil jeden člen naší výpravy. Toho jsme nakonec našli na vrcholku vodopádu ve výšce 2 700 metrů n. m. A ještě něco jsme tam našli – úžasnou divokou přírodu a panoramata jako vystřižená z omalovánek!

 

 

#4 Ze zasněžených hor do pouště

Dobu strávenou v autě už raději ani nepočítám a to před námi byla jedna z nejdelších cest, kterou jsme během road tripu zajeli. Přímo od Generála Shermana – nejobrovitějšího stromu na světě – až do hříšného Las Vegas,  kde jsem proměnila svou jedinou dolarovku, kterou jsem si v peněžence schovávala už od dob San Francisca, v pětidolarovku!

 

 

#5 Tour po národních parcích

Jedenáctý a dvanáctý den jsme strávili kocháním se toho nejkrásnějšího, co jen může Utah a Arizona nabídnout – od Hooverovy přehrady přes Zion National Park, Horseshoe Bend a Antelope Canyon až ke grandióznímů Grand Canyonu! Přejeli jsme jedno časové pásmo, vlekli jsme se zbytečných 90 kiláčků k Four Corners, který nám zavřeli před nosem a podařilo se nám zabloudit na strašidelnou polní cestu, o které mám dodnes noční můry.

 

 

#6 Zklamání v L.A.

Těch několik dní na cestách bylo natolik unavujících, že jsme se už nemohli dočkat, až zase na nějaký čas zpomalíme a zakotvíme na jednom místě. Ve videu o tom sice nemluvím, nicméně jsem byla z Los Angeles celkem zklamaná. A nezachránil to ani Bruce Willis, kterého jsem zahlédla na pláži v Malibu. Nebo jeho dvojník. Nakonec jsme se po třech dnech strávenýc v L.A. rozloučili se západním pobřežím i s krásnou Kalifornií a nasedli na vnitrostátní let do Baltimoru.

 


Přečti si: 25 fotek, které tě inspirují k návštěvě Kalifornie


 

 

#7 Když se to s*ere…

Během cestování se někdy musíte smířit s tím, že i když si vše naplánujete sebelíp, některé plány prostě nemusí vyjít podle vašich představ. A někdy se to s prominutím s*re od začátku do konce. Začalo to po příletu na východní pobřeží do Baltimoru. Byl to sice asi jen pětihodinový let, nicméně pokud odlétáte v 10 hodin večer a díky časovému posunu přilétáte v 6 ráno, na spánek můžete zapomenout. Navíc když si velmi chytře dopředu rezervujete prohlídku v 70 kilometrů vzdáleném Kapitolu na 1 hodinu odpoledne, nemůžete si moc vyskakovat. Nicméně my to vyřešili velmi elegantně tříhodinovým šlofíkem v autě na parkovišti před obchodním centrem. Myslím, že na ty čtyři spáče v autě budou zákaznící obchoďáku ještě dlouho vzpomínat. Když jsme pak dorazili ke Kapitolu, zjistili jsme, že kupole prochází rozsáhlou rekonstrukcí, takže jsme z její vnitřní prohlídky moc neměli. Následující den ve Washingtonu začal zaspáním několik měsíců předem rezervované prohlídky Pentagonu, pokračoval přes uzavřené okolí Bílého domu kvůli střelbě v jeho blízkosti a končil příchodem na Arlingtonský hřbitov 5 minut po zavíračce. Ale zato jsem si splnila svůj dětský sen a osedlala si bílého jednorožce přímo na National Mall!

 

 

#8 Hurá do Kanady!

Z Washingtonu následovala 850 kilometrů dlouhá cesta do kanadského Hamiltonu. Po celém dni stráveném v autě nám byly odměnou alespoň večerní Niagáry. Druhý den jsme se vydali do Toronta, kde jsme poobědvali v rotující restauraci 553 metrů vysokého CN Toweru a následně si prošli město. Na další den byl už naplánován odjezd do New Yorku, ale ještě předtím jsme se znovu zastavili u Niagárských vodopádů a tentokrát si je prohlédli pěkně za denního světla a co víc – prošli jsme se i přímo za nimi!

 


Přečti si: Která strana Niagarských vodopádů je lepší?


 

Ještě než jsme opustili Kanadu, zajeli jsme do jednoho z mnoha vinařství na košt kanadských vín. Kdo by to byl řekl, že v Kanadě jedou vína ve velkém? A kupodivu nejsou vůbec špatná!

 

 

#9 Nejkrásnější výhled na Manhattan

Naše poslední cesta vedla do města, které nikdy nespí. Strávili jsme v něm tři dny, což bylo pro naše unavené badatelské tempo tak akorát. K profláknutým turistickým atrakcím jsme přidali i pár nevšedních – podívali jsme se na druhý konec Brooklynského mostu, dali si duhový bagel v Bagel Storu, zavítali do nejelegantnějšího hotelu v celém New Yorku – hotelu Plaza, zašli si na drink do střešního baru s výhledem na Empire State a na údajně nejlepší hot dogy na světě do Nathan’s Famous na Coney Islandu (už v roce 1939 servíroval tyhle hot dogy prezident Roosevelt anglickému králi a královně). Krom toho jsem objevila nejkrásnější výhled na Manhattan a to jen díky tomu, že jsme bydleli na Staten Islandu a každý den dojížděli trajektem do centra.

 


Přečti si: 20 fotek, které tě inspirují k návštěvě NYC


 

 

Která strana Niagarských vodopádů je lepší?

Zdaleka nepatří k největším vodopádům na světě, přesto vás při pohledu na ně zamrazí. Nigarské vodopády se rozkládají na hranici Spojených států a Kanady ve městě Niagara Falls, což jsou dvě stejnojmenná města, přičemž každé leží v jednom státě. Obě strany vodopádů přitom nabízí různé možnosti vyžití. Před návštěvou vodopádů si proto možná stejně jako já položíte jednu zásadní otázku: Která strana vodopádů je lepší – americká nebo kanadská?

 

 

My jsme vodopády navštívili v rámci našeho road tripu po Severní Americe při cestě do Toronta. Protože jsme k nim poprvé přijeli už za tmy, měli jsme možnost vidět vodopády krásně nasvícené. Na cestě z Kanady do New Yorku jsme se pak u nich zastavili ještě jednou, abychom si je tentokrát prohlédli i za denního světla.

 

niagarske_vodopady_12

niagarske_vodopady_5

 
Na obou stranách vodopádů jsou vyhlídkové věže, odkud uvidíte Niagáry zase z trošku jiné perspektivy. V noci se město Niagara Falls promění na takové malé Las Vegas – otevřou se dveře luxusních kasín a turistické atrakce svítí všemi barvami a to včetně samotných vodopádů. Koho láká historie, může prozkoumat místní pevnosti, které se rozkládají na březích obou států a připomínají jediný vojenský konflikt mezi USA a Kanadou.

 

niagarske_vodopady_10

niagarske_vodopady_14

niagarske_vodopady_13

 

Hlavním lákadlem pro turisty jsou ale samozřejmě samotné vodopády, a proto tu najdete neuvěřitelné množství atrakcí, za  které si jejich provozovatelé inkasují nemalý peníz. Můžete se třeba nechat zavést loďkou téměř až pod vodopády nebo se nad nimi proletět helikoptérou. My se nakonec nechali zlákat procházkou za vodopády (Journey Behind the Falls). Jedná se o tunel, který tu byl původně vybudován pro první hydroelektrárnu a v poměru cena/výkon je to podle mě jeden z nejlepších zážitků, který na Niagarských vodopádech můžete zažít. Je však přístupný jen z kanadské strany.

 

niagarske_vodopady_1

niagarske_vodopady_6

 

Stejně pozoruhodná jako samotné vodopády je i jejich historie. Vodopády prošly za svou existenci působivými změnami. Nezměnili pouze svůj tvar, ale dokonce se o 11 kilometrů přesunuly do místa, kde jej známe dnes a nechali za sebou dlouhou soutězku. A to vše  za „pouhých“ 12 500 let. To z nich činí nejrychleji ustupující vodopády na světě! A co je podstatné, stále se posouvají. V současné době ustoupí asi o 30 cm za rok. Odhaduje se, že za 50 000 let vodopády překonají zbývajících 32 km k Erijskému jezeru a přestanou existovat.

 

niagarske_vodopady_7

 

Jedna z prvních věcí, která vás při pohledu na Niagarské vodopády zaujme, je jejich síla. Toho chtěli samozřejmě hned využít naši předci pro průmysl. Naštěstí však byly krátce na to vodopády prohlášeny za státní park ve státě New York, a tak se žádné kejkle nakonec nekonaly. Dnes vodopády proteče jen půlka vody, než tomu bývalo dříve. Přesto stále vybízejí k jejich překonávání. První úspěšné překonání vodopádu v sudu absolvovala kočka Iagara. Byl to pokus 63leté učitelky, která „sjela“ vodopády v sudu vzápětí a když z něj vylezla, slavnostně prohlásila: „Tohle už by nikdy nikdo neměl zkoušet.“

 

niagarske_vodopady_3

 

A jak to tedy s těmi vodopády je? Která strana je lepší? Je to samozřejmě věcí názoru. Pro mě je ale jasným favoritem kanadská strana. Vodopády jsou odsud vidět opravdu mnohem lépe než z té americké. Naskytne se vám odsud nádherný výhled na 52 metrů vysokou Podkovu, přes kterou v hlavní sezóně proteče až 90 % vody. Pára, která od Podkovy stoupá, vytváří nad hladinou magickou atmosféru.

 

niagarske_vodopady_2

 

V Kanadě se navíc jen kousek od Niagarských vodopádů rozkládá vinařská oblast Ontario proslulá svým ledovým vínem a asi hodinu cesty od vodopádů moderní Toronto, kde sice moc pamětihodností nenajdete, přesto jej hodnotím jako celkem zajímavé místo. Není však nemožné navštívit během jednoho dne oba břehy vodopádů naráz. Spojení mezi USA a Kanadou je zprostředkováno hned několika mosty. Abyste ale mohli přejít z jednoho státu do druhého, musíte nejdřív projít celnicí.

 
niagarske_vodopady_4