Černobylská zóna 31 let po havárii mým objektivem

Píše se 26. duben 1986 a v elektrárně v Černobylu spouští test čtvrtého jaderného reaktoru. Sled událostí, které poté následují, asi všichni dobře znáte. 16. dubna 2017, tedy skoro přesně 31 let od havárie, se vydávám do chernobylské zóny přesvědčit se o jejích následcích na vlastní oči. To, co tam uvidím, mě mírně řečeno šokuje. Prostřednictvím následujících snímků se můžete na tohle místo vydat se mnou a udělat si obrázek o tom, jak Černobyl vypadá dnes.

 


Přečti si: Cestopis: Kolik stojí výlet do Černobylu na vlastní pěst?


 

První zastávka byla v opuštěné vesnici Zalyssia – jedné ze 186 opuštěných vesnic na celkové ploše 2 600 km2.
V domcích je stále k vidění spousta osobních věcí, které tu zůstaly po obyvatelích vesnice od jejich evakuace v roce 1986.
Sokolovna v Zalyssie, kam místní přicházeli za zábavou.
V zóně volně běhá spousta voříšků. Všichni jsou nesmírně přítulní a jsou vděční za každé pohlazení.
Po silnicích moc aut nejezdí a co se týče vozovky, tak ta už taky něco pamatuje.
V Černobylu jsme zastavili u několika monumentů a tohle je jeden z nich – cedule s názvy všech vesnic a měst, které musely být v souvislosti s havárií evakuovány.
Z druhé strany pak působí snad ještě depresivněji.
Jednou z dalších zastávek byla školka v pohřbené vesnici Kopachi.
Panenka na zahrádce před školkou.
Hračky, botičky nebo obrázkové knížky se tu válí po zemi doslova na každém kroku.
Místnost s postýlkama.
Chladící kanál a sarkofág čtvrtého reaktoru, který v sobotu 26. dubna 1986 v 1 hodinu a 23 minut explodoval.
Jeden ze dvou nedostavěných reaktorů, který měl sloužit k navýšení kapacity elekrárny.
Ocelový most přes chladící kanál, odkud se dají spatřit obří sumci.
Čtvrtý reaktor získal v letošním roce (2017) nový ocelový a téměř 100 metrů vysoký kryt.
Poslední zastávka směřovala do města Pripjať.
Dům na Leninově třídě, kde bydlel starosta Pripjati a ředitel elektrárny.
Kulturní dům Energetik před rokem 1986 a dnes (2017).
Palác kultury Energetik zblízka.
Obchod s nábytkem.
Vstup do zóny je podmíněn přísným dresscodem – dlouhý rukáv, kalhoty a plné boty. Nesmíte si sedat na zem, protože by se při výstupní kontrole mohlo stát, že pojedete zpátky jenom ve spoďárech.
Freska na placu před zábavním parkem.
Populární autodrom v zábavním parku.
Další dobová fotografie v porovnání s tím, jak jedno z nejslavnějších míst v Pripjati vypadá dnes.
Slavné ruské kolo je jakýmsi symbolem a zároveň nejfotografovanějším objektem černobylské zóny.
Zajímavé je, že se na něm nikdy nikdo nesvezl. Těsně před jeho uvedením do provozu byla oblast evakuována.
Řekli byste, že Pripjať byla ve své době jedním z nejmodernějších měst Sovětského svazu?
Tribuna na místním stadionu.
Město Pripjať bylo vybudováno v roce 1970 jako domov pro zaměstnance jaderné elektrárny. Dnes si tohle místo bere příroda zpět.
Poštovní schránka.
Gynekologické křeslo před nemocnicí.
Plavecký bazén Lazurnyj.
Freska holčičky s prutem na stěně bazénu.
Hlavní vchod střední školy v Pripjati.
Uvnitř školy je k vidění spousta děsivých zákoutí.
Jedna místnost je dokonce plná plynových masek.
Tělocvična.
Opuštěná třída.
Všude se válí hromada knížek a studijních materiálů.
V Pripjati se nacházelo celkem 15 školek, 5 středních a 1 odborné technické učiliště.
Za okny školy už dnes roste les.
Bedna s filtry k plynovým maskám.
Samotná Pripjať není příliš kontaminovaná, protože ihned po havárii byla provedena její dekontaminace a byla vyměněna dvacet centimetrů tlustá vrstva ornice na městských zelených plochách.
Mezi místními byl velmi oblíbeným a vyhledávaným místem k odpočinku přístav.
Nacházely se tu automaty na pitnou vodu, která pocházela přímo z nádrže.
Molo v přístavišti.
Napůl potopený vrak lodi.
V zóně platí přísná pravidla. Tak například: nesmíte jíst, pít ani kouřit na otevřeném prostranství, dotýkat se vegetace nebo pít vodu z řeky (koho by ale tohle napadlo?).
Poslední zastávkou byl radar Duga. Ten sloužil k včasnému varování před útokem Západu proti Sovětskému svazu.
Zázemí radaru Duga.

 

Kolik stojí výlet do Černobylu na vlastní pěst?

Největší jaderná katastrofa v dějinách si vyžádala evakuaci 350 000 lidí a způsobila smrt téměř milionu lidí po celém světě. Přestože černobylská zóna není zrovna typickou dovolenkovou destinací, láká v dnešní době čímdál tím víc cestovatelů. Aby taky ne, nikde jinde na světě totiž nic podobného k vidění není.

 

 

Na podniknutí tohoto netradičního výletu jsme si vybrali období Velikonoc. Tenhle termín se přímo nabízel jednak proto, že tyhle svátky nijak zvlášť neslavím, a taky díky prodlouženému víkendu – 4 dny volna přece nerostou na stromech jen tak.

V sobotu ráno nás čekal brzký ranní let z Bratislavy do Kyjeva. Bylo proto nevyhnutelné vyrazit do Bratislavy už o den dřív, což jsme využili k příjemné večerní procházce po městě. V sobotu před polednem jsme už přistávali v Kyjevu a měli jsme tudíž celé odpoledne na prohlídku města.

 


Přečti si: 27 fotek, které tě inspirují k návštěvě Kyjeva


 

Neděle už patřila Černobylu. Dopředu jsme si přes internet zabookovali jednodenní zájezd s ukrajinskou cestovkou Solo East Travel. Samozřejmě můžete Černobyl navštívit i na vlastní pěst, ale budete mít spoustu vyřizování s povoleními. Navíc se to nedoporučuje, protože se můžete vystavit zdravotnímu nebezpečí kvůli neznalosti současné situace v černobylské zóně a různé míře radiace. Cestovce stačí poskytnout jen pár osobních údajů včetně čísla pasu a všechno ostatní už zařídí za vás. Pokud vás zajímá, kolik takový zájezd stojí, na konci článku najdete kompletní vyúčtování celého našeho výletu v porovnání se zájezdem, který nabízí jedna nejmenovaná česká cestovka.

 

A jak zájezd do Černobylu probíhal?

S průvodci jsme měli sraz v 8 ráno na hlavním kyjevském náměstí Majdan. Nejprve proběhla jakási prezence a kontrola našich pasů, hned poté nás rozdělili do aut. Jelo se několika minibusy, přičemž každý po své vlastní ose. Naše skupinka čítala sotva 15 lidí a dva ukrajinské, anglicky mluvící průvodce. Překvapilo mě, že drtivá většina zájemců o zájezd byli mladí lidé.

 

 

Vezměme to ale pěkně popořádku… Cesta z Kyjeva k prvnímu checkpointu trvala necelé 2 hodinky. Během nich jsme shlédli několik dokumentů o černobylské katastrofě. U první kontroly jsme museli vystoupit z auta a ukázat se ozbrojenému vojákovi, který četl naše jména ze seznamu a my k němu postupně přistupovali s pasem.

 

 

Pak přišla na řadu zastávka v opuštěné vesnici Zalyssia. Dnes už by nikdo neřekl, že to bývala vesnice. Stal se z ní les s opuštěnými domky plnými osobních věcí, které tu majitelé při evakuaci zanechali.

 


Přešti si: Černobylská zóna 31 let po havárii mým objektivem


 

Po celou dobu z nás průvodci nespouštěli oči. Jeden stál vždy vpředu a prováděl nás po zajímavých místech, druhý se loudal na konci skupiny a dohlížel na to, aby se nikdo neocitl mimo prohlídkovou trasu.

 

 

Následoval oběd v Černobylu. Jsou všehovšudy pouze dvě možnosti, kde se v zóně najíst. Ani jedna z nich není nic extra, ale ruku na srdce – na místě jako je Černobyl ani žádný gastro zážitek nečekáte. Možná vás překvapí i to, že se přímo v Černobylu nachází hotel, který turisté využívají na přespání v rámci dvoudenního zájezdu.

 

 

Po obědě jsme zavítali přímo k sarkofágu čtvrtého reaktoru, který 26. dubna 1986 explodoval. Tehdy ihned po havárii přijeli na místo výbuchu hasiči a začali oheň hasit. Nevěděli, že kouř který dýchají, je vysoce radioaktivní. Nevěděli ani, co přesně hasí. Teplota reaktoru v tu chvíli dosahovala 2 000 °C! Poté byl reaktor zalit betonem. Celkem nedávno ale dostal zbrusu nový, ocelový kryt.

 

 

V blízkosti elektrárny protéká chladící ykanál, ve kterém plavou obří sumci. S průvodci jsme se je vydali nakrmit. Schválně si z fotky porovnejte sumce standardní velikosti (vlevo nahoře) s těmi ostatními.

 

 

Vrcholem celého výletu byla ale bezpochyby návštěva města duchů – Pripjati. Ve své době to bývalo nejmodernější město Sovětského svazu s padesáti tisíci obyvateli, kterým bylo v průměru 30 let. Všechno tam zůstalo tak, jak to tamní obyvatelé při evakuaci zanechali. I dnes můžete spatřit na šňůrách pověšené prádlo, v obchodech je stále k vidění vystavené zboží a nad celým městem ční obrovské ruské kolo.

 

 

Nakonec jsme se jeli podívat na radar Duga, který v minulosti sloužil k včasné detekci před raketovým útokem Západu proti Sovětskému svazu. Dnes slouží tenhle 150 metrů vysoký kolos už jen jako turistická atrakce.

 

 

Naši průvodci u sebe měli po celou dobu dozimetr, na kterém nám průběžně ukazovali aktuální míru radiace. Spousta lidí má strach, že ozáření, které během návštěvy Černobylu dostanou, může způsobit zdravotní komplikace. Můžu vás ale ujistit, že v současnosti je to zcela bezpečné. Za jeden den v zóně dostanete dávku 2.2 μSv, což je stejné, jako když sníte 220 banánů. Při cestě letadlem z Kyjeva do Toronta jste vystaveni 22 μSv a při rentgenu zubů 5 μSv. Jen pro zajímavost, těsně po explozi reaktoru se v jeho jádru hodnota radiace rovnala 25 Sv (25 000 000 μSv)!

 

 

Nakonec bych ještě ráda zmínila, kolik takový výlet stojí. Nedávno jsem totiž narazila na nabídku jedné české cestovky, která pořádá čtyřdenní výlet do téhle oblasti včetně prohlídky Kyjeva a jako zarytý lowcosťák se nemůžu ubránit malému srovnání. Cestovka si za čtyřdenní výlet na Ukrajinu, který obsahuje zpáteční letenku z Prahy do Kyjeva, ubytování se snídaní, exkurzí do Černobylu, provedení po Kyjevu a služby českého průvodce, účtuje 17 000 Kč.

 

A tolik nás to stálo?

Autobus Brno -> Bratislava 180 Kč
Letenka Bratislava -> Kyjev 1 260 Kč
Letenka Kyjev -> Budapešť 675 Kč
Autobus  Budapešť -> Brno 330 Kč
Ubytko v Bratislavě (za 1 noc) 396 Kč
Ubytko v Kyjevu (za 2 noci) 660 Kč
Zájezd do Černobylu včetně pojištění a povolení vstupu do zóny 2 110 Kč
Osobní útrata (jídlo, doprava po městě, suvenýry, atd.) 1 000 Kč

Celkem

6 611 Kč/osobu

 

To je, vážení, o více jak 10 000 Kč méně! A to jsme si navíc ještě dopřáli jednodenní zastávku v Bratislavě. Nicméně má to i své mouchy.

 

Nevýhody cestování na vlastní pěst

  • vše si musíte naplánovat sami
  • alespoň základní znalost angličtiny je nutností
  • pokud se vyskytne nějaký problém, musíte si poradit sami

 

Výhody cestování na vlastní pěst

  • několikanásobně nižší cena než při zájezdu s cestovkou
  • zažijete víc dobrodružství
  • můžete si dělat co chcete

 

27 fotek, které tě inspirují k návštěvě Kyjeva

Letošní Velikonoce jsem strávila v Kyjevu – v jednom z nejstarších evropských měst, o kterém se dá bez nadsázky říct, že patří k nejkrásnějším městům na světě. Pravdou je, že mi to spousta mých přátel nechce věřit. Vy mi to ale snad uvěříte, až uvidíte následující sérii fotek. Z tohodle města dýchá nezaměnitelná atmosféra východní Evropy a narozdíl od jiných světových metropolí není Kyjev vůbec okoukaný.

Dostanete se sem letecky třeba z Bratislavy. Ceny letenek jsou navíc celoročně za velmi přijatelnou cenu. Kyjev je pak sám o sobě velmi levný – jízdenka na metro stojí 4 koruny, v centru města se najíte do stovky.

Pojďte se teď na chvíli přenést na východ. Udělejte si pohodlí a nějaký dobrý drink (k navození tý správný atmošky nejlépe panáka vodky) a jdeme na to! Virtuální prohlídka Kyjevem, kterou s přehledem zvládnete za jeden den, právě začíná…

 

#1 Kyjev z ptačí perspektivy. Pokud přilétáte ze západu na letiště Zhulyany, čeká vás vyhlídkový let, při kterém obkroužíte město kolem dokola. Doporučuju si proto rezervovat místo u okýnka.
#2 Ubytko jsme si rezervovali přes Airbnb. Bydleli jsme přímo v centru Kyjeva 5 minut od Majdanu v bytě za 626 Kč pro 4 osoby na noc – neber to.
#3 Kontroverzní dominantou Kyjeva je nerezová socha Matka Vlast. S výškou 102 metrů a váhou 30 tun patří mezi největší sochy na světě!
#4 V jedné ruce drží ohromný štít, který se stal vyhledávanou rozhlednou. My se nahoru bohužel nepodívali. Rozhledna totiž byla tou dobou uzavřená.
#5 V podnoží sochy se nachází muzeum druhé světové války, kterému Kyjevané přezdívají „pod sukní“.
#6 Obrovitost sochy nejlépe vynikne z dálky.
#7 Jen kousek od Matky Vlasti se nachází pravoslavný klášterní komplex Kyjevskopečerská lávra.
#8 Jako lávra je označován vysoce postavený mužský klášter a pečery jsou zdejší posvátné jeskyně.
#9 A je odtud nádhený výhled!
#10 Základy Kyjevskopečerské lávry byly položeny už v roce 1051!
#11 V komplexu Kyjevskopečerské lávry najdete hned několik katedrál a kostelů. Katedrála Dormition je asi nejimpozantnější.
#12 Obrovské zrcadlové vejce uprostřed nádvoří nesmí chybět – jsou přece Velikonoce!
#13 Katedrála Dormition podruhé.
#14 V roce 2007 byla Kyjevskopečerská lávra zvolena jedním ze sedmi divů Ukrajiny.
#15 Dominantou areálu je 96,5 metrů vysoká zvonice.
#16 V Kyjevu najdete nejhlubší stanici metra na světě. Jedná se o zastávku Arsenalna, která se nachází v hloubce 107 metrů!
#17 Uprostřed hlavního náměstí Kyjeva – Majdanu – stojí vysoký sloup, který má připomínat nezávislost Ukrajiny na někdejším Sovětském Svazu.
#18 Na první pohled málokoho napadne, že se na Majdanu v minulosti odehrávaly brutální demonstrace (v únoru 2014 tu byla postřílena asi stovka lidí). V současné době tohle místo pulzuje opět naplno. Když ho ale prozkoumáte důkladněji, pár šrámů tam skutečně objevíte…
#19 Na jihovýchodním rohu Majdanu je vyhlídka, odkud budete mít celé náměstí jako na dlani.
#20 Další vejce. Stovky vajec na prostranství před chrámem svaté Žofie… Tenhle chrám je považován za matku všech ortodoxních ruských kostelů a byl založen už v roce 1037.
#21 Chrám svatého Ondřeje je ve srovnání s ostatními kyjevskými chrámy prcek, ale podle mě je ze všech nekrásnější.
#22 Andriivs’kyi descent je něco jako zlatá ulička v Praze a koupíte tu pěkné suvenýry.
#23 Téhle čtvrti se jinak přezdívá „kyjevský Montmartre“.
#24 Z uličky Andriivs’ky descent vedou nenápadné ocelové schody na kopec Zamkowa Góra. Je odtud opravdu nádherný výhled.
#25 Jarní deštík nad Kyjevem.
#26 Kyjevský bulvár Kresčatik je hlavní kyjevskou třídou a měří 1 300 metrů. Každou neděli se na celý den uzavře a je z něj klidná pěší zóna.
#27 Jak je zvykem, na závěr přidávám fotku tradičního místního pokrmu, v tomto případě kyjevského kuřete. Jedná se o mleté kuřecí maso plněné šunkou a sýrem v trojobalu, podávané s bramborovou kaší. Za vyzkoušení taky stojí pirohy nebo pravý ukrajinský boršč.