Můj anglický Halloween

Na životě v zahraničí je super spousta věcí. Jednou z nich je poznávání nových tradic a zvyků. Před nedávnem to byl Den díkůvzdání, teď momentálně Halloween. Nikdy předtím by mě ale nenapadlo, jak úžasný svátek může Halloween být. Všechno to začíná už začátkem září, kdy se obchody začnou plnit zbožím s halloweenskou tématikou. Dospělí nakupují na koledu sladkosti typu napíchnutá oční bulva (lízátko) a podobné zhovadilosti a v dětských očíčkách se objevují drobné jiskřičky radosti.

Týden před Halloweenem mají děti prázdniny a celá tahle šaráda graduje na dýňových farmách. Jednu takovou jsem měla možnost navštívit. A jak dýňová farma vlastně vypadá? Můžete si ji představit jako obrovskou zahradu, po které jsou do všech stran poházené dýně od těch úplně nejmenších až po obrovské megadýně. To aby si tu každý našel pro sebe tu pravou. Je tu taky stan s velkými stoly, kolem kterých rodiče jako zběsilí vyřezávají strašidelné obličeje do dýní a soutěží o to, čí kreace bude nejlepší. Tím nejhlavnějším jsou tu ale děti. Spousta dětí. Pobíhají kolem vás ve strašidelných kostýmech upírů, kostlivců nebo zombie a aby byl jejich vzhled ještě více autentický, nechávají si pomalovat obličej. A i když některé kostými vypadají opravdu hrůzostrašně, anglické děti tohle zkrátka milují.

Nakonec jsem ani já neodolala, a jednu dýni si z farmy odnesla. Vydlabat ji a vyřezat nebylo překvapivě vůbec nic složitého. Výsledek sice nebyl bůhvíjaký, ale na to, že to byla má první halloweenská dýně vůbec, jsem byla se svým výsledkem vcelku spokojená. Samotného Halloweena už ale v Anglii trávit nebudu. V sobotu se totiž vracím na víkend do Čech a pak mě čeká dvoutýdenní road trip po Francii. Každopádně až Halloween skončí, bude se opět na co těšit. Například už teď se nemůžu dočkat, až na vlastní oči spatřím vánoční Londýn!


 

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Takový (ne)normální kanadsko-anglický týden

V poslední době jsem svůj blog přidávala jen články o tom, která místa jsem navštívila. Dlouho jsem vám sem ale nenapsala, jak se tady za velkou/malou louží vlastně mám. Na mou obranu, nebyl čas. Práce au pair není taková sranda, jak by se na první pohled mohlo zdát. Dost často se mi stává, že jsem celý den na nohou a večer jsem vděčná za postel a spánek. Přesto mám ale tuhle práci moc ráda. Naučila mě odpovědnosti, dala kus zdravého sebevědomí a utvrdila v tom, že cokoliv si zamanu, to dokážu. Můj život se odteď bude dělit na ten PŘED a PO Anglii. Nicméně to teď malinko odbočuju. Pojďte se raději mrknout na to, co se u mě za poslední týden událo.

V pondělí se u nás slavil Den díkuvzdání. Cherrie je Kanaďanka, takže si samozřejmě nemohla nechat tenhle svátek ujít. A já jsem za to velmi ráda, protože to pro mě byla nezapomenutelná zkušenost. V ten den se Cherrie zařekla, že přijde z práce dřív, abychom měly dostatek času na to celou hostinu přichystat. Bylo kolem šesté, když se rozrazily dveře, v nich stála Cherrie s Tommym a každý držel v jedné ruce tašku s nákupem. „Nemáme krocana, musíme ho dojet koupit“, oznámili mi. Sakra, kde potom celou tu dobu byli?! Blesklo mi hlavou a zírala jsem při tom na nákup, který právě přivezli. Někdy je to u nás jedna velká komedie a je zkrátka lepší nepídit se po odpovědi. A tak se Tommy vydal pro krocana, zatímco my jsme se pustily do vaření. Nejprve jsme připravily nádivku z housek, klobásek a jablek. Do další mísy jsme nachystaly podušené hlávkové zelí, smíchaly ingredience na brusinkovou omáčku a zpracovaly dýni na dýňový koláč. Mezitím se vrátil Tommy s miniverzí krocana. Šouply jsme ho do trouby, zapekly brambory s mrkví a už jen čekaly, až krocan zezlátne. Když se naše sváteční tabule konečně zaplnila všemi těmi dobrotami, přišla nezbytná motlitba. Až pak se konečně mohlo začít jíst. Krocan byl super, ale absolutně nejlepší byl dýňový koláč a jablečná nádivka. Ještě, že je Díkůvzdání jen jednou do roka, jinak bych domů přijela stokilová.

Úterky pro mmě bývají dost hektické – ráno odvedu Alyssu do školy, odtamtud spěchám na kurz angličtiny, v poledne venčím psy, přivedu malou ze školky, hrajeme si, vařím véču a pak už jen odpočítávám minuty, kdy se vrátí Cherrie z práce a já budu mít konečně klid. Na angličtinu nás chodí 7. Jsme takový mix národností z celého světa: Španělka, Italka, Řekyně, Slovenka, Korejka, Kolumbijka a já. Občas dost trpím, jelikož mě šoupli do kurzu pro vysokou úroveň. Ale zařekla jsem se, že se budu poctivě učit a nějak to zvládnu. Kolumbijka Rios je taková naše babička. Mám jí ze všech nejraději a tak jsem byla velmi potěšena, když mě v úterý pozvala k sobě na cappuccino.

Ve středu to vypadalo, že budu mít spoustu volného času jen sama pro sebe. Nakonec jsem vyfasovala večerní babystitting, protože se Cherrie a Tommy rozhodli jet na večeři do Londýna. Předtím jsem jim ale nasmažila talíř plný bramboráků, jelikož to bylo už dlouhou dobu jejich zbožné přání. Někde totiž zaslechli, že „Czech potato pancakes“ jsou super. A oni asi fakt jsou, protože talíř byl do pěti minut prázdný. Možná si tu drahou večeři v Londýně mohli nechat na jindy. Cestou zpátky z Londýna někdo skočil pod jejich vlak, takže nabrali obrovské zpoždění. A tak jsem ten den zažila snad mou nejdelší pracovní dobu vůbec – od 8 ráno do 12 večer.

Cherrie je ale zlatá, a tak mě ve čtvrtek nechala celé odpoledne a večer volný. Dopoledne byla Alyssa ve školce a po obědě jsme spolu jely do Guildfordu na kroužek bruslení. To jí sice moc nejde, ale žádný učený z nebe nespadl a kdo ví, jednou nás třeba všechny překvapí.

Pátku jsem se nemohla dočkat, jelikož mi začínal prodloužený víkend bez pracovních povinností. Cherrie, Tommy a Alyssa odjeli brzo ráno na výlet a vrátí se až v pondělí! Vlastně jediné, o co se musím postarat, jsou hafani. A tak jsem včerejší volno využila k plnění jiných pracovních povinností, ke kterým jsem se kvůli nabitému pracovnímu týdnu nedostala. Mimojiné jsem uvařila sirup na dýňové latté.

A jaké jsou mé plány na víkend? Možná jste zaznamenali, že každý víkend jsem tady v Anglii někam cestovala. Před čtrnácti dny jsem tu dokonce měla na návštěvě mou drahou polovičku s přáteli a podnikli jsme zajímavé a netradiční výlety, o kterých bych vám rozhodně také ráda napsala. Posledních pár týdnů ale cítím, že bych měla trochu zvolnit a čerpat síly na trip po Francii, který mě už zanedlouho čeká. Dnešek bych proto chtěla věnovat především odpočinku. No a zítra vyrážíme s kamarádkou jen na malý výlet do nedalekého Farnhamu.

A vám přeji, ať máte minimálně tak krásný a poklidný víkend jako já!

 

Výlet na hrad Windsor

Jako malá jsem chtěla být princeznou, žít na zámku a mít vlasy dlouhý až na zem. Uplynula dlouhá doba a já skončila s diplomem ze stavebky v malé viktoriánské řadovce kousek od Londýna. Co vám budu povídat, k životu princezny to má hodně daleko. Někdy ale jen stačí jít svému štěstí trochu naproti. Kdybych se nerozhodla přestěhovat do Anglie, nejspíš bych se nikdy nepodívala na Windsor. A kdybych se nepodívala na Windsor, nejspíš bych nikdy nezažila, jaké to je být alespoň na moment princeznou a nesplnila si tak svůj dětský sen. Atmosféra dob minulých, která z Windsoru doslova sálá, vás hravě pohltí. A když se procházíte po všech těch komnatách zdobených zlatem a křišťálem, nemůžete si připadat jinak než princeznovsky!

 

Něco málo z historie

Hrad Windsor je druhým největším obývaným hradem na světě. Na první příčce se drží Pražský hrad. Je zároveň jednou ze tří oficiálních rezidencí britské královské rodiny. Před tisíci lety byla na uměle vytvořeném pahorku postavena pevnost, která měla sloužit na obranu Londýna. Postupem času se rozrostla na obrovský královský palác, ve kterém se odehrávaly důležité momenty britské i světové historie. V roce 1992 vypukl v komnatách královny obrovský požár. Rekonstrukce hradu po tomto požáru se stala největší svého druhu v anglických dějinách.

 

Jak tam?  

Winsor jsem navštívila dvakrát. Poprvé jsem jela vlakem, kdy jsem dojela na zastávku Windsor & Eton Riverside, odkud je to na hrad pěsky pouhých 10 minut. Podruhé jsme jeli autem, nicméně najít volné místo k parkování v době oběda bylo téměř bez šance. Poučte se z naší chyby a pokud někdy pojedete na Windsor autem, vyjeďte co možná nejdřív.

 

Co navštívit?

  • Hrad Windsor včetně Long Walk – cesta dlouhá přes 4 kilometry vedoucí od hradu až na kopec Snow Hill, odkud je úchvatný výhled
  • Centrum města Windsor s romantickými uličkami lemovanými anglickými cihlovými domky s bílými štíty a tmavými trámy včetně stylových restaurací a kaváren
  • Legoland vybudovaný vedle Windsorského safari parku
  • Park Alexandra Gardens, kde se dá v letních měsících posedět v trávě u pikniku
  • Windsorské kolo připomínající London Eye a nabízející úchvatný výhled na Windsor
  • Projížďka lodí nebo procházka po nábřeží Temže

 

Kde jíst?

Typicky britskou hospodu najdete na ulici Thames St přímo naproti hradu a jmenuje se The King and Castle. V čase oběda jsou všechna tři patra zaplněná hladovými turisty, ale vyplatí se počkat. Jídlo je tu chutné a levné. Doporučuju ochutnat masový koláč plněný hovězím masem.

 

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Cestopis: Výlet do přístavního města Portsmouth

Poslední dva týdny se nám tady v Anglii extrémně vyvedly. Pan Mráček si vzal volno a jak se tak zdá, odjel na dovolenou někam hodně daleko. Evidentně. Zůstalo tu po něm jen sluníčko a blankytně modrá obloha, ke které upírám zrak nespočetněkrát za den a stále nemůžu uvěřit tomu, že se tohle děje právě v Anglii! Přes týden to vítám hlavně proto, že můžu jít s Alyssou na hřiště nebo si udělat dlouhou procházku s hafany podél kanálu. Největší radost však mám z toho, že si tohle babí léto můžu dosyta vychutnat i o víkendu, kdy mám celé dva dny jen pro sebe a můžu se věnovat tomu, co mě baví ze všeho nejvíc – cestování!

Před týdnem jsem se podívala na jižní pobřeží Anglie, do přístavního města Portsmouth. Společnost mi dělaly čtyři české au pair. Od té doby, co mám slevovou kartičku na vlak, cestuju po Británii za hubičku. No dobře, za hubičku to tak úplně není, ale sleva 1/3 z celkové ceny jízdenky je podle mě víc než fajn. Navíc jsou místní vlaky na opravdu dobré úrovni, rychlé a dostanu se s nimi téměř kamkoliv si zrovna usmyslím.

Ale zpátky k výletu. Přímo před vlakovou stanicí Portsmouth Harbour mě zaujala obrovská historická loď HMS Warrior. Její prohlídku jsme však na programu neměly, takže jsme si ji pouze vyfotily a pokračovaly dál, rovnou k vyhlídkové věži Spinnaker Tower. Název vystihuje její tvar, který se má podobat spinakrové plachtě. Je vysoká 170 metrů a nabízí tři vyhlídkové plošiny umístěné ve výškách 100, 105 a 110 metrů. Na první z nich se můžete celkem „odvázat“ a postavit se na sklo, skrze které vidíte 100 metrů hluboko pod sebe. Co vám budu povídat, chce to odhodlání. Já jsem svůj strach z výšek překonala a na sklo se (asi tak na 5 sekund) postavila.

Od věže jsme se poté vydaly podél pobřeží k Southsea Castle. Cestou jsme si udělaly menší zastávku v nádherném, více než 800 let starém, kostele Royal Garrison Church. Kousek od něj se pak nachází Clarence Pier – molo, na kterém je postaven menší zábavní park. Ačkoliv jsem původně plánovala poklidnou jízdu na kolotoči s poníky, nakonec jsem skončila na horské dráze. To byl ale blbý nápad! Podruhé v jednom dni jsem se tak ocitla v situaci, kdy jsem se prala se svým strachem z výšek. Ale zvládla jsem to! Obojí.

Adrenalin je skvělý doping, takže si asi umíte představit, jak jsme byly po zbytek cesty rozdováděné. Následovala prohlídka Southsea Castle, po které jsme se rozdělily. Jedna skupinka se vrátila zpátky po pobřeží do přístavu a druhá (i s mou maličkostí) skrze město kolem Portsmouth Guildhall na vlakové nádraží Portsmouth & Southsea.

Jižní pobřeží Anglie je neskutečně krásné. Už před rokem jsem navštívila Eastbourne a bílé křídové útesy Seven Sisters (více v TOMTO článku) a byla jsem z toho nadšená! V budoucnu bych ještě chtěla zajet do Brightonu. Jsem si jistá, že i tam se mi bude líbit. A ten čerstvý vzduch od oceánu, ten prostě nemá chybu!

 

Uložit

Uložit

Uložit

Richmond Park, Food&Drink Festival a další zážitky

Uplynulý víkend byl tady v Anglii jedním slovem úžasný! Nejen, že jsem měla celý dům pro sebe, ale také jsem podnikla nespočet výletů po okolí Wokingu i do Londýna. Krom toho jsem poznala i spoustu nových lidí, takže se tu už necítím tak osaměle. A počasí? To se nám konečně umoudřilo, z čehož mám asi úplně největší radost. A co je nejdůležitější, vypadá to, že to tak pár dní zůstane.

V sobotu jsem vyrazila s partou několika au pair do londýnského parku v Richmondu. Jeli jsme vlakem a mě velmi mile překvapilo, jak to tu mají dobře zorganizované. Od koupi jízdenek až po procházení turniketem v konečné stanici. Díky tomu naše cesta proběhla rychle a bez problémů. Jen jízdenka by nemusela být tak drahá. Tady je ale drahé úplně všechno. V průměru asi tak jednou tolik než u nás, což vzhledem k tomu, že anglický plat je třikrát takový než v Česku, není zlé. Abych se ale vrátila zpátky k našemu výletu. V Richmondu, což je jedna z mnoha částí Londýna, se nachází největší londýnský park – Richmond Park. Najdete tu divokou přírodu s volně se pasoucími stády jelenů, nádherné jezero a impozantní výhled na Londýn. Skrz park vede několik silnic, na kterých mají jeleni absolutní přednost.

Samotný Richmond je typická anglická čtvrť. Nádherné vilky s cihlovými obklady tu lemují silnice, po kterých projíždí jeden double decker za druhým, sem tam proložený nějakým tím londýnským taxíkem. Richmondem protéká Temže, po jejímž nábřeží vede překrásná kolonáda. Co chvíli vám těsně nad hlavou proletí letadlo, aby za pár okamžiků mohlo přistát na Heathrow. Ze začátku to pro mě bylo jedno velké WOW vidět letadla ve vzduchu takhle zblízka, ale po chvíli jsem to už ani nevnímala. Pokud budete někdy v Londýně, určitě si nenechte návštěvu Richmondu a Richmond Parku ujít. Je skoro až neuvěřitelné potkat se s divokými jeleny uprostřed osmi milionového města. A věřte mi, že za to ta návštěva rozhodně stojí!
V neděli mi nebylo moc dobře. Už delší dobu mě bolí v krku a tentokrát jsem se probulila i s ukrutnou rýmou. Jakmile jsem ale roztáhla závěsy ve svém pokoji a dolehly na mě sluneční paprsky, rozhodla jsem se, že v tak krásném dnu mi žádná nemoc plány rozhodně nepokazí. A tak jsem se vydala na nádraží, kde jsme měli sraz s dalšími au pair, se kterými jsme se poté vydali na Food&Drink Festival do centra Wokingu. O festivalu jsem vám psala v TOMTO článku. Jelikož jsem ho už předtím jednou navštívila, měla jsem pár tipů na to, co ochutnat. Božskou vanilkovou makronku už ale bohužel neměli.

Po festivalu jsem se chvíli slunila na zahradě a popíjela vínko, když v tom mě napadlo, že musím takové krásné počasí využít k projížďce na kole podél kanálu a při té příležitosti pořídit nějaké pěkné fotografie. Protože co si budeme povídat, fotky vždycky vypadají lépe, když se na nich odráží sluneční paprsky a obloha je zbarvená do modra. Kanál prochází celým Wokingem a my máme to štěstí, že ho máme přímo naproti domu. Podél něj vede cyklostezka dlouhá několik kilometrů. Můžete se po ní dostat i celkem daleko za Woking. To si ale nechám někdy na příště.

Uložit

Uložit

Let’s explore Woking!

Dneska jsem konečně po dlouhé době našla čas sama na sebe. Cherrie s přítelem a Alyssou odjeli na víkend pryč a já mám tak dům až do neděle sama pro sebe. Jen co se za nima v poledne zaklaply dveře, popadla jsem kolo a vyrazila na projížďku podél kanálu. A nutno podotknout, že to stálo za to!

Miluju anglickou přírodu, ty jejich parky a to, jak je tu všechno krásně zelené a takové svěží. Počasí se také vydařilo. Přestože povětšinu dne bylo zataženo, nespadla z nebe ani kapka. A to je, rozumějte, skutečný úspěch tady v Anglii! Od kanálu jsem zajela k jezeru v parku Goldsworth pozdravit královniny labutě. V Anglii totiž všechny labutě, které nejsou označeny, patří královně. No a tyhle žádnou značku neměly a navíc vypadaly opravdu děsně královsky. Bylo to poprvné, kdy jsem byla k labuti tak blízko. Tak jsme si spolu střihly hned jednu selfii.

 

 

 

 

 

 

Z parku jsem se pak vydala do centra. Ode dneška do neděle je tu totiž Food&Drink Festival. Skoro u každého stánku byla možnost něco malého ochutnat, takže jsem pár věcí vyzkoušela a nutno říct, že všechno bylo výtečné. U jedné moc milé dámy jsem dokonce ochutnala asi úplně nejlepší vanilkovou makronku, jakou jsem kdy ve svém životě jedla. V neděli se sem vrátím. Domluvila jsem se totiž s jednou Češkou a Italkou, že se na festival podíváme společně. Takže makronky, těšte se!

 

 

 

 

No a zítra? Ha, já vám povím, co podniknu zítra. To si totiž odškrtnu ve svém imaginárním seznamu must-see in England jednu položku, o které sním už hodně dlouho. Strávím totiž den v Richmond Parku. To je jeden z nejkrásnějších parků v Londýně, kde se volně pasou jeleni. A ani vás o tohle dobrodružství neochudím. Takže sledujte můj Instagram a Facebook a nahlédněte tak do života, který si tady na Britských ostrovech maluju!

 

Uložit

První týden v roli au-pair za mnou

O mém prvním týdnu v Anglii, o korejském BBQ a o tom, jak jsou britové v některých věcech divní. 

První týden v Anglii je úspěšně za mnou! Cherrie si o týden spletla začátek školního roku, takže malá jde do školky až příští týden. Jsem proto teď ještě trochu busy. No trochu, to je moc slabé slovo. Trávím s Alyssou celý den. Někdy je těžké ji vůbec zabavit a zavděčit se jí. Není lehké být au pair. Vlastně je to dosti vyčerpávající. Každý věčer padám do postele polomrtvá a každé ráno vstávám o sedmé, aby mohl odstartovat zase ten samý kolotoč událostí: připravit malé snídani, vyčistit jí zuby, obléct, jít do bazénu/na hřiště/do knihovny, uvařit oběd, přinutit jí k odpolednímu spánku, hrát si s ní/pustit jí pohádku/číst jí (resp. snažit se o to – moje angličtina né moc dobrá), přichystat jí svačinu, poklidit, … A né vždycky tohle všechno probíhá hladce. Upřímně nechápu, jak to tu všechno předtím Cherrie bez au pair zvládala.

 

Hodně času trávíme s Alyssou v bazénu…
… nebo v místní knihovně. Na detektivky ani romány si zatím netroufám, ale našla jsem si regál, který se před cestou do Francie a Jihoafrické republiky bude určitě hodit.
U venčení psů si vždycky odpočinu. Procházíme se parkem podél kanálu Basingstoke Canal a užíváme si krásnou anglickou přírodu.

 

Ale dost o práci. Musím se vám pochlubit, konečně mám vyřízené anglické číslo i účet a jsem zabydlená! V pondělí byl v Anglii bank holiday (státní svátek), tak jsme jely do Londýna pro nábytek. Ikea nachlup stejná jako u nás, jen těch lidí v ní bylo nezvykle moc. Tak moc, že místy nebylo pomalu kam šlápnout. Když jsem se pak dozvěděla, že na Londýn připadají tři Ikey, byla jsem v šoku. Ta „naše“ Ikea byla ve Wembley. Hned vedle toho slavného stadionu.

 

V londýnské Ikee si odteď můžete koupit i psa 🙂

 

Jinak jsem si za těch pár dní zase všimla několika zajímavostí. Britové jsou děsně otužilí. V sobotu mě Cherrie vzala na BBQ k rodině jejího přítele. Představte si, že jsme grilovali venku na zahradě uprostřed bouřky. Seděli jsme pod slunečníkem, který naneštěstí začal po chvíli prosakovat. Ale co myslíte, nikomu krom mě to nepřišlo nenormální. A když se mě pak ptali, proč jsem tam udivená a zda v Čechách grilujeme v dešti a já jim odpověděla že ne, tak jen pronesli „Welcome in England!„. Mimochodem bylo asi 18 stupňů a všichni měli tričko s krátkým rukávem nebo tílko. To jen já klepala kosu ve svetru a proklínala se, proč jsem si jen nevzala bundu. A takhle to tu máte se vším.

 

Hlavní náměstí Wokingu Jubilee Square v šeru se sochou anděla uprostřed náměstí a vstupem do nákupního centra Peacocks

 

Další zvláštní věcí je to, jak britové vychovávají své děti. Tady neexistuje, aby děti vysedávaly celý den u počítače nebo televize. Veškerý svůj volný čas tráví na kroužcích nebo venku na hřištích, kterých je tu mraky. A nutno podotknout, že jsou to nádherná hřiště. Opravdu si myslím, že tady se rodiče svým dětem věnují mnohem víc než u nás.

 

Dětská hřiště ve Wokingu se vážně povedla. Tohle je ve stylu safari a Alyssa to tu má hrozně ráda.
I místní parky mají svoje kouzlo. Těším se, jak to tu bude vypadat na podzim.

 

No a co dělám ve svém volnu já? Vlastně jsem toho volna ještě moc neměla. Občas mi přijde, že Cherrie plánuje za mě. Ale nemám jí to za zlé, snaží se mě zabavit. Tenhle víkend ale odjíždí s malou a s přítelem pryč, takže budu mít barák jen pro sebe. Zatím spřádám plány, co podniknu a jen doufám, že bude pěkné počasí. Doteď totiž bylo typicky anglické: déšť – sluníčko – déšť… Až dneska se vyčasilo a bylo skutečné lovely weather.

 

 

V neděli mi Cherrie připravila full English breakfast k snídani. A protože před nějakým časem žila v Korei, občas mi i něco korejského uvaří. Třeba zrovna teď, když píšu tenhle článek, vstřebávám naše dnešní korejské BBQ, které bylo jedním slovem úžasné! Na oplátku mám v plánu ukuchtit zítra guláš. Jsem zvědavá, co mu budou říkat a zda se mi vůbec povede. Jen ty knedlíky asi neseženu. Ale tím už se dneska trápit nebudu. Jdu umřít do postele.

 

Pokud se chcete dozvědět víc o mém životě v Anglii, sledujte mě na Facebooku a Instagramu. V budoucnu se budu snažit natočit i nějaké vlogy, které budete moci shlédnout zde na blogu nebo přímo na mém YouTube kanálu.

 

Uložit

Uložit

Uložit

O tom, jaké byly první dny v Anglii

Zdravím vás z ostrova! Jsou to teprve dva dny, co jsem přiletěla, přesto mám historek na rozdávání. Bohužel není úplně snadné najít si čas vám o nich napsat. Popravdě jsem nečekala, že to hned ze začátku bude tak hektické. Je tu totiž spousta věcí, které musím urychleně vyřídit: účet v bance, anglická SIM karta, zabydlet si pokoj atd. Ale především se musím seznámit s tou malou holčičkou – Alyssou, o kterou se starám. Je jí 3,5 let a je vážně roztomilá. Bydlíme v řadovém domku ve Wokingu, což je město vzdálené ani ne 30 minut od Londýna a za okny máme obrovský park. Alyssina maminka je celý den v práci a tatínek s námi nebydlí. Ještě tu máme 3 malé psíky: Chillie, Brucey a Jolie. Vypadá to, že jsou tu široko daleko jediní, s kým můžu mluvit česky a rozumí mi.

 

Zkušené cestovatele asi nepřekvapí, že nejlevnější letenka do Londýna (s možností odbaveného zavazadla, příručáku a kabelky) byla s přestupem. Jelikož jsem letěla poprvé sama, byla jsem docela nervózní, abych to zvládla. Naštěstí vše proběhlo velmi hladce. Jsem na sebe pyšná!
Oba lety byly v režii společnosti Brussels Airlines. Do letadla, kterým jsme letěli, se vešlo sotva 100 lidí. Řeknu vám, že takhle malým letadlem už nikdy víc letět nechci. Vítr si s námi dělal co chtěl a lhala bych, kdybych řekla, že jsem neměla strach.
V Bruselu na letišti přišla těžká pohodička. Na přestup jsem měla dostatek času a tamní letiště je velmi přehledné, takže jsem si mohla konečně vydechnout. Půlka cesty byla úspěšně za mnou!
Nebyla bych to já, kdybych neprošmějdila letištní obchůdky. Speciálně potom ty, ve kterých prodávají belgickou čokoládu.

Dnes jsem byla poprvé sama doma s Alyssou a musím říct, že hlídat ji 8 hodin v kuse dá docela zabrat. Navíc to komplikuje jeden zásadní fakt a to ten, že si na mě ještě nezvykla a čas od času mě pošle slušně řečeno někam. Ale mám ji ráda. Doufám, že se brzo otrká a budeme kámošky.

Můj první den v Anglii byl skoro celý upršený. Navečer se ale udělalo hezky, takže jsme s Cherrie a Alyssou vyrazily do města obstarat mi bankovní účet a SIM kartu.
Pro někoho obyčejné, pro mě opravdu výjimečné. Anglická architektura má rozhodně něco do sebe, i když se jedná jen o typické řadovky. Mimochodem tohle je ulice, ve které momentálně bydlím.

Odpoledne mě Cherrie poslala do města, abych si odpočinula a pročistila hlavu. Nevím, jestli je zrovna nákupní centrum vhodné k relaxování, nicméně nutně jsem si potřebovala dokoupit nějaké věci, a tak jsem vyrazila do centra Wokingu. A tady jsem přišla na dvě zásadní věci:

1. Nepodceňovat přechody pro chodce! Tady totiž nikdy nevíte, ze které strany se přiřítí auto. Není žádným tajemstvím, že tu auta jezdí po druhé straně. Alespoň většina z nich. A já jsem z toho pořád jaksi zmatená a asi mi ještě chvíli potrvá, než si na to zvyknu. Takže před každým přechodem zastavuju a minimálně desetkrát se rozhlížím na všechny strany. Jo, přijdu si trošku blbě, ale co… Přeci se nenechám srazit. Takže, mami, buď v klidu.

2. Vždycky mít po ruce deštník! Anglické počasí je nevyzpytatelné. Když jsem šla do nákupáku, svítilo sluníčko a mě by za boha nenapadlo vzít si deštník. To byla ale obrovská chyba! Během pár minut se zatáhla obloha a spustil se obrovský liják zrovna když jsem se vracela domů. Takže jsem promokla na kost. Achjo, hlavně mi nepište, jak je v Čechách pěkně.

Hlavní centrum Wokingu. Cherrie říká, že Woking není moc pěkné město. Tak uvidíme časem, jestli má pravdu.
Slejvanec po cestě domů.
Nákupní centrum The Peacocks. Příště vám toho obrovského páva, co visí v dáli na stěně, vyfotíl lépe. Je nádherný!

A to by bylo pro dnešek vše. Brzy se vám zase ozvu se zajímavými novinkami! Alyssa jde příští týden do školky, takže bych měla mít víc času a budu se moct věnovat blogu. A vy se už teď můžete těšit na pravidelné reporty a vlogy.

Nezapomeňte mě také sledovat na sociálních sítích. Najdete mě na Facebooku, Instagramu i YouTube.

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Stěhuju se na ostrov!!!

Tak a je to tady! Přišel čas povědět vám, kam se bude v následujících několika měsících ubírat má další cesta. Stěhuju se totiž na ostrov, přesněji tedy na ostrovy a to přímo královské!

Život přináší nečekané zvraty. Někdy se vám zkrátka přihodí věci, které byste nečekaly. A tak jsem se jednoho dne rozhodla, že odjedu. Nicméně o tom, že budu žít načas v cizině, sním už dlouhou dobu. Chybělo mi pouze odhodlání. Co se najednou stalo? Řeknu vám to narovinu. Někdy se prostě jen potřebujete trochu nasrat, abyste se k něčemu takovému odhodlali. Takže? Za necelé dva týdny odlétám do Anglie jako au pair.

Anglii jsem si zamilovala už během mého loňského výletu do Londýna a na jižní pobřeží v okolí městečka Eastbourne. Už tehdy jsem věděla, že se tam jednou vrátím. Proto když padlo rozhodnutí někam odjet, měla jsem už poměrně jasnou představu o tom, kam bych chtěla. Důvodem téhle volby byl taky fakt, že Anglie je relativně blízko a dá se tam doletět rychle a za pár korun. Tentokrát totiž nechávám Pavlíka doma a uskutečnit tak jeho návštěvy bude mnohem snažší, než kdybych odjela například do Států. Dalším důvodem je již naplánovaný čtrnáctidenní trip po Francii spojený s návštěvou Wroclawi v listopadu a únorové Kapské Město – obojí odlet z Prahy a ani jedno nejde (čti nechceme) zrušit.

Do mého odjezdu zbývá už jen pár dní, ale i tak mě ještě pár výletů čeká. Prvním je trip s přáteli po Jižních Čechách a těsně před mým odletem si to s Pavlíkem střihneme rovnou do jedné z našich sousedních zemí, ve které jsem ještě nebyla (a jo, trochu se za to i stydím) a odškrtnu si tak svou devatenáctou navštívenou zemi! Nápovědu, o kterou zemi se jedná, hledejte v záložce MAPA.

Už teď vám proto můžu slíbit, že mě čeká minimálně půl rok nabitý zážitky a cestováním. A vás vezmu samozřejmě s sebou! Aby vám nic neuniklo, doporučuji sledovat můj Facebook a Instagram. Budu se snažit natáčet i nějaké vlogy, které budete moci shlédnout zde na blogu nebo přímo na mém YouTube kanálu.

Tak a to je pro dnešek vše. Brzy se vám zase ozvu.

Uložit